8:00 - 18:00
Telefon 8:00 - 20:00
Menu

Neutuchající fenomén cenných papírů



PEREX: Článek stručně představuje cenné papíry, jejich využití, převoditelnost a historii. Ukazuje, jak velká škoda je, že se cenné papíry nevyužívají více.

I. Obecně o cenných papírech a proč jsou naprosto úžasné

Jeden z nejstarších nástrojů moderního práva a také obchodních transakcí jsou bezesporu cenné papíry. Na rozdíl od předpovědí zlých jazyků jejich užití neklesá, ba naopak směnky zažívají novodobou renesanci. V tomto článku vás seznámíme s cennými papíry, směnkami a jejich užitím, jak napsat platnou a bezchybnou směnku a co s ní dělat, jakmile ji máme. Směnky patří mezi nejvyspělejší cenné papíry, potvrzuje to i vysoce kvalitní právní úprava (Zákon č. 191/1950 Sb. Zákon směnečný a šekový), který patří mezi nejlépe napsané zákony vůbec. Čerpá z tzv. Ženevského práva, konkrétně jednotlivých úmluv, které v roce 1930 přinesly jednotnou právní úpravu pro signatářské státy takřka celé Evropy a dále za hranice.

Každý se určitě za svůj život s nějakým cenným papírem setkal, minimálně jej viděl ve filmu! Mezi cenné papíry totiž řadíme směnky, šeky, dluhopisy, akcie, investiční listy, kmenové listy (s.r.o.), kupóny, náložní listy, opční listy, podílové listy, skladištní listy, zatimní listy či zemědělské skladní listy. Vyjma tyto pojmenované cenné papíry, které zákon zná, se můžeme také setkat s bezpočtem nepojmenovaných (inominátních) cenných papírů, které si můžeme vytvářet dle vlastních pravidel (omezeně, ale přece).

Definice cenného papíru

Co je vlastně cenný papír? Definici cenných papírů nalezneme v § 514 Občanského zákoníku, který uvádí, že: „cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.“ Takovou definici nalezneme už před 150 lety a jak je vidět, vydržela modernizaci i digitální éru. Český občanský zákoník se inspiroval švýcarským zákoníkem obligačního práva. S cenným papírem bývá často spojeno právo na zaplacení, může to být však i jiné právo. Toto právo je s listinou spojeno, tedy kdo drží fakticky listinu, může cenný papír předložit a uplatnit. Zjednodušeně řečeno, není zde žádná smlouva, žádná komunikace po emailech, žádné složité dokazování skutečností – držíte listinu? Můžete uplatnit právo. Jedná se o velice efektivní způsob, který poskytuje velice dobré postavení věřiteli.

Cenné papíry mají také určitou formu, případně jim zákon ve svém „výchozím nastavení“ formu přiznává. Jedná se o cenné papíry na doručitele (na majitele), na řad a na jméno. Každá z forem má jiný právní účinek, jiný způsob užití i jiné bezpečnostní prvky. Například cenný papír na doručitele může použít kdokoliv, kdo cenný papír drží. Cenný papír na řad může předložit k využití ten, komu svědčí řada rubopisů (indosamentů). A cenný papír na jméno může předložit jen ten, na něhož je napsána, případně ten, kdo je oprávněným držitelem dle smlouvy.

Směnka jako univerzální platidlo

Cenný papír má však vyjma lehké využitelnosti ještě jednu skvělou možnost – cenný papír je svým způsobem platidlem. Cenný papír, o nějaké nominální hodnotě, totiž nemusím uplatnit já, může jej (většinou) uplatnit kdokoliv, kdo jej drží. Proč by tedy nemohl cenný papír dále prodat? Jedná se o dobrý způsob, jak i před splatností cenného papíru (např. směnky) můžeme získat finanční prostředky, pokud například věřitel nechce čekat na splatnost směnky apod. Nejčastěji se cenné papíry prodávají a kupují prostřednictvím smlouvy a předáním nebo tzv. rubopisem. Rubopis je způsob písemného převodu cenného papíru, který se vyznačuje na rubu cenného papíru.

Dozvěděli jsme se tedy, co jsou to cenné papíry, jaké známe druhy, jaké rozlišujeme formy, že je lze převádět a co vlastně „cenný papír“ znamená. Cenné papíry představují velice efektivní a lehký prostředek, jak můžete odložit zaplacení pohledávky, případně jak si můžete „pojistit“ zaplacení pohledávky. Například uzavřete zápůjční smlouvu (půjčíte někomu finanční prostředky), ale necítíte se úplně na to, že byste psali smlouvy či studovali zákon. Není nic jednoduššího, než na papírek, či ideálně formulář, sepíšete společně s dlužníkem směnku, že vám za rok zaplatí dluh. Takovou směnku sepíšete asi za 2 minuty (přes to Vám doporučujeme obrátit se na odborníka), podepíšete, uložíte někde u vás doma, a vždy máte u sebe směnku, která vás jednoznačně a nezpochybnitelně opravňuje k tomu, aby vám byla částka za rok zaplacena. Pokud by se dlužník bránil či nechtěl zaplatit, můžete směnku předložit soudu společně s návrhem na vydání tzv. „směnečného platebního rozkazu“, který se nařizuje bez jednání, jen z jednoduchého formuláře, který můžete navíc poslat online.

Pokud dlužník nepřijde s nějakým převratným způsobem, jak směnku zpochybnit (což málokdy), tak máte vystaráno a nemusíte si opatřovat důkazy, svědky, ba mnohdy ušetříte desítky tisíc na nákladech řízení. A co je ještě lepší, pokud by se v průběhu existence směnky stalo to, že vy někomu začnete dlužit, můžete svému věřiteli, tomu komu dlužíte, jednoduše „prodat“ za váš dluh onu směnku a váš věřitel si poté pro vašeho dlužníka může dojít místo vás. Vše rychle, efektivně, takřka neprůstřelně. Bez dlouhých smluv, zbytečných „nachytávek“ a kliček, takřka bez potíží. Bohužel každá mince má dvě strany. Poslední léta je naše Ak svědkem „nešvaru“ ve formě mnoha špatně sepsaných směnek či jiných cenných papírů a k tomu nepochopitelně zdlouhavých soudních procesů byť se jednání o takto formální typ řízení.

PEREX: Ve článku se dozvíte něco o názvosloví cenných papírů. Jedná se o složitou síť pojmů, které musíte znát, pokud chcete s cennými papíry pracovat.


II. Názvosloví cenných papírů a proč je dobré se v něm vyznat

Kdo se kdy chce potýkat s cennými papíry, měl by znát alespoň základní terminologii. Poněvadž se jedná o tak efektivní a jednoduchý nástroj, který může používat pro své obchodní transakce či osobní využití takřka kdokoliv, vyvinula se přesná terminologie, která určuje jednotlivé aktéry cenných papírů a tedy i jejich postavení ve vztazích z cenných papírů. Proč? Jednoduše řečeno, pokud máte tak „smrtelný“ nástroj, musíte mít přesně definováno, kdo je kdo a kdo také může dělat, co mu zákon povoluje, a kdo se také může určitým způsobem a jak bránit. Protože vás nikdo nechce nutit pamatovat si vše nazpaměť, přinášíme vám tuto velice jednoduchou příručku k názvosloví cenných papírů.

Od obecného ke konkrétnímu

Z předchozího článku již víme, že cenný papír je listina, se kterou je spojeno soukromé právo majetkového charakteru (na zaplacení, vydání), které je spojeno s touto listinou takovým způsobem, že právo nelze bez listiny ani uplatnit, ani převést. Tedy jakmile jednou spojím s listinou nějaké své právo na zaplacení od dlužníka, nelze už toto právo uplatňovat jinak, ba dokonce nemohu pohledávku postoupit někomu jinému za úplatu, aniž bych mu nedal k tomu onu směnku. Směnky většinou prodáváme dál, aniž bychom je stihli ještě uplatnit, pomocí rubopisu, což je písemný projev psaný na rub cenného papíru, který vyznačuje převod (prodej, koupi, darování), dříve nazývaný také žíro nebo mezinárodně indosament. Co se týče rubopisu, můžeme mít takzvaný vyplněný rubopis, tedy rubopis, kde je označen nový majitel rubopisu a tedy i cenného papíru, nebo můžeme mít blankorubopis. V blankorubopise není uveden nabyvatel rubopisu, označuje tedy jen samotný převod bývalého majitele na někoho jiného, aniž bychom věděli koho. Blankorubopisy tak umožňují tolik potřebnou anonymitu, díky kterým nepůjde vysledovat, kdo a na koho byla směnka převáděna a umožňuje tak skrytí předchozích vlastníků až do chvíle, kdy poslední nabyvatel dopíše své jméno do blankorubopisu a tedy vystoupí z anonymity k předložení cenného papíru a uplatnění jeho práva.

Jednotliví aktéři cenných papírů

Předně je dobré vědět, že ten, který cenný papír vydal, je emitent. Emitent je jednoduše a česky výstavce směnky, který směnku sepsal a který je nejčastěji dlužníkem přímým či nepřímým ze směnky, tedy ten, kdo má po předložení směnky zaplatit. Naproti němu je remitent, tedy věřitel ze směnky  (zpravidla se jedná o tzv. „směnku vlastní“). To je ten, jemuž svědčí právo ze směnky a který ji bude uplatňovat. U směnek se poté můžeme setkat například se směnečníkem, což je třetí osoba, která má směnku proplatit. Směnečník může být někdy totožný s osobou emitenta, ale ne vždy!

Pokud se bavíme o převodu rubopisem, naskakují nám zde role indosanta. Indosant je osoba, která převádí cenný papír rubopisem, staročesky také žírař. Naproti němu bude tedy indosatář, který bude novým majitelem směnky. Pamatujte, že prvním indosantem bývá zpravidla remitent, tedy věřitel ze směnky, který může směnku uplatnit. Indosatářem je zpravidla vždy třetí osoba, která u původního sepsání směnky nikterak nefigurovala, ale stala se novým majitelem směnky. Indosant tedy chtěl splatit svůj vlastní dluh a řekl si: „Hm, proč bych někomu platil své peníze, když mám u sebe směnku, která opravňuje mě k nějaké částce? Prostě dám tuhle směnku jako zaplacení dluhu a můj věřitel, kterému dlužím, si poté pro částku dojde k mému dlužníkovi. Vyřeším tak velice jednoduše a rychle celý dluh a mám to!“ Už tady se odhaluje nádhera cenných papírů. Velkou výhodou, kterou je dobré si zapamatovat, je to, že není potřeba dlužníka o této „výměně“ věřitelů vůbec spravovat! Představuje to tak celkové urychlení vztahů, neboť pokud bychom neměli směnku, můžeme svou pohledávku, tedy právo na zaplacení dluhu, převést jen smlouvou a musíme obeznámit dlužníka o tzv. postoupení pohledávky! Celý vztah se tak stává velice nejasný, ba dlužník, pokud mu není změna věřitele oznámena, může nadále plnit bývalému věřiteli, což může velmi zaházet se všemi vztahy!

Můžeme se setkat také s pojmy trasant, což je výstavce směnky cizí, který dává příkaz trasátovi, aby za směnku zaplatil remitentovi, tedy držiteli směnky. Jedná se o názvosloví, které se vyskytuje jen u směnek cizích, kde figurují zpravidla tři osoby – výstavce, věřitel a třetí osoba, která bude za výstavce platit věřiteli. Pokud zůstaneme u třetích osob účastných na cenných papírech, nesmíme zapomenout u směnek na avala / avalistu, což je směnečný rukojmí, který ručí za zaplacení směnky (pokud výstavce nebude schopen směnku zaplatit) a ten, za něhož aval ručí, se nazývá avalátem. U směnek figuruje ještě domiciliát, také zvaný umístěnec, u kterého se směnka činí splatnou. Domiciliátem bývá nejčastěji banka.

S jakými termíny se můžeme ještě setkat?

Často se setkáváme s pojmem skriptura, to i v zahraničí. Skriptura je jednoduše označení dokonalého cenného papíru, tedy takového, který naplňuje definici § 514 Občanského zákoníku a tedy definici cenného papíru. Jediné cenné papíry, které nesplňují tuto definici, jsou cenné papíry s formou na jméno (au nom), které se převádějí už účinností smlouvy (dohody, ústní či písemné) a k samotnému převodu není nutné předání směnky. Cenné papíry na jméno (au nom) se proto označují jako nedokonalé cenné papíry. V souvislosti s tímto se můžeme také setkat s označením skriptur jako cenných papírů veřejné víry (Německo, Rakousko).

Častokrát se setkáme například s předložkou ordre (ordresměnka, ordrešek…), který naznačuje, že cenný papír se bude převádět rubopisem, smlouvou a předáním cenného papíru. Pokud bych tedy chtěl směnku na řad (ordresměnku) dát někomu jinému, abych splatil vlastní dluh, musím s ním uzavřít smlouvu (dohodu), předat mu směnku fyzicky a k tomu na směnku napsat rubopis. U cenných papírů na řad se můžeme setkat také s tzv. rektadoložkou. Jedná se o písemný projev na cenném papíru, který najednou mění jeho formu. Pokud výstavce na listinu směnky napíše „nikoliv na řad“, dává tím najevo, že směnka se najednou stává rektasměnkou (tedy směnkou s formou cenného papíru na jméno) a tím také říká, že tato konkrétní směnka se nesmí převádět rubopisem, jedině smlouvou. Nejrůznější doložky, které můžeme na cenné papíry připisovat, mají různé právní účinky.

Vyjma všeho výše zmíněného se můžeme setkat s tzv. emisními podmínkami. To je souhrn práv a povinností výstavce, vlastníků cenných papírů a dalších osob. Zároveň emisní podmínky uvádějí podrobné údaje o vystavení cenných papírů (emisi) či o právech, které jsou s listinami spojené (inkorporovaná práva v listině). Emisní podmínky hrají velice důležitou roli například pro kazuistické námitky (tedy obranu dlužníka či věřitele, která vyvstává z nějaké smlouvy či dohody stojící mimo směnku, například důvod sepsání směnky a tedy i způsoby využití směnky, neuvedené na směnce samotné). Vyjma to jsou emisní podmínky velice důležité pro emisi dluhopisů, investičních papírů a dalších – vždy je dobré emisní podmínky znát, neboť zde je objasněno spoustu informací, které ze samotného dluhopisu nevyčtete!

Omezení cenných papírů

Protože jsou cenné papíry neskutečně silným nástrojem, setkáme se velice často s vinkulací. Vinkulace znamená uzamčení, omezení dispozičního práva s cenným papírem. Dispozice s cenným papírem se váže na souhlas třetí osoby, je omezeno na určitý účel či stanovuje jiné podmínky užití cenného papíru. Jednoduše řečeno se jedná o smluvní omezení použitelnosti cenného papíru. Důvody pro vinkulaci jsou různé, ovšem pokud začnete cenné papíry využívat více a více, zjistíte, že často se mohou měnit priority, časové i skutkové okolnosti vydávání cenných papírů, ale i vaše samotné záměry se směnkou. Vinkulace poté představuje jakési „zúžení“ využitelnosti směnek.

V tomto článku jsme si tedy představili základní terminologii. Jedná se o naprosté základy, které byste měli mít alespoň někde dohledatelné, neboť pokud začnete používat směnky, začne na vás zkušený uživatel i soud chrlit tyto výrazy. Vše je však vykoupeno nesmírnými výhodami cenných papírů, které v České republice zažívají renesanci, a vypadá to, že dlouho nikam nepůjdou. V devadesátých letech spousta autorů uvažovala o tom, proč vůbec cenné papíry ještě nějak „řešit“. Nakonec se všichni dnes chytají za hlavy, protože zažíváme doslova boom v cenných papírech. Navíc se vše může změnit s příchodem smart contracts, nebo-li chytrých smluv navázaných na blockchain. Provázanost cenných papírů s moderními technologiemi tak může v budoucnu hrát větší roli, než si dokážeme přiznat.

PEREX: V tomto článku představíme hlavní výhody cenných papírů a jejich základní účinky, od inkorporace až po výhodné postavení dlužníků a věřitelů.

III. Proč vůbec směnky využívat? 3 základní účinky cenných papírů

V předchozích článcích jsme se dozvěděli, co jsou cenné papíry, stručnou historii a něco málo k obecným znalostem o cenných papírech. Také jsme si řekli něco o základní terminologii. V tomto článku si povíme něco o tom, proč vůbec cenné papíry využívat – podrobněji. S cennými papíry totiž spojujeme tři základní účinky, které mají na naše vztahy obchodní i právní. Jedná se zejména o tři výhody, proč využívat cenné papíry.

Inkorporace práva

Sepsání cenného papíru na formulář či na jakoukoliv listinu (hmotný substrát), jakožto celý proces tvorby cenného papíru, se nazývá emise. Při této emisi poté dochází k vložení práva (na zaplacení, na vydání….) do listiny cenného papíru, tomu říkáme jednoduše inkorporace. Jedná se o vsáknutí práva do listiny. V souladu s definičním ustanovením občanského zákoníku (§ 514) tak mluvíme o spojení práva a listiny takovým způsobem, že bez nutnosti vydání listiny nelze právo uplatnit, ani převést. Inkorporací se tak odděluje právo od naší osoby, naší dispozice, a vkládáme jej do listiny (deklaratorní cenné papíry), případně vytváříme úplně nové právo, které předtím neexistovalo (konstitutivní cenné papíry). Po dokončení inkorporace pak můžeme s právem disponovat jedině ve spojení s listinou – bez listiny není dluh, není právo k zaplacení. Riskantní úkon tak zákon povyšuje na celou řadu prioritních a výsostných postavení v našem právním řádu a přiznává mu celou řadu výhod. My se s těmito výhodami nyní seznámíme.

Liberační efekt

Liberační efekt v sobě nese kus svobody, a že cenné papíry jistou svobodu představují. Právně řečeno, plnění dobrověrného dlužníka z cenného papíru poskytnuté vlastníkovi této listiny znamená, že dlužník povinnost splní se vším všudy a je z povinnosti vyvázán. Jedná se tak o efekt, která má několik velice důležitých výhod pro dlužníka, který musí po předložení cenného papíru plnit. Tento liberační efekt se odráží v mnoha aspektech, my můžeme pro ukázku zmínit například § 40, odst. 3 Zákona směnečného a šekového, kde je uvedeno: „Kdo platí při splatnosti, zprošťuje se závazku, nejedná-li podvodně nebo v hrubé nedbalosti.“ Pakliže tedy dlužník v dobré víře plní po předložení cenného papíru věřitelem, nelze s jeho plněním pro něj vyvozovat žádnénnegativní právní důsledky.

Našel někdo cenný papír, kdo není věřitelem, a předložil ji dlužníkovi? Případně tento „zlý nálezce“ připsal rubopis na rub a takto se prokázal jako oprávněný dlužníkovi? A dlužník skutečně plnil tomuto zlému nálezci? Nevadí, dlužník je vyvázán a ať si to vyřídí oprávněný věřitel s tím zlým nálezcem už sám! V klasickém případě, pokud bych jako dlužník plnil dluh někomu, komu nemám, byl bych to já, kdo by byl na vině a musel bych se poté potýkat s celou řadou nepříjemností – náhrada škody, vydání bezdůvodného obohacení, náklady na právní zastoupení a mnohem více. Cenné papíry však říkají, že ten, kdo plní v dobré víře na cenný papír, je liberován (osvobozen) od své povinnosti splněním. Dlužník samozřejmě musí zachovávat nějakou míru „obezřetnosti“, tedy neměl by jednat v hrubé nedbalosti, ovšem nemusí podrobně zkoumat všechny okolnosti.

Liberační efekt tedy nastupuje u cenných papírů na doručitele plněním poté, co je listina předložena. Není třeba zkoumat nic jiného – předložil platnou a splatnou směnku? Dobře, tady jsou peníze. U papíru na řad je třeba to, aby držitel předložil platný cenný papír a také, aby se prokázal rubopisy. Dlužník tedy jen zkontroluje, že nepřetržitá řada rubopisů vede od remitenta (první nabyvatel) až po posledního – tedy zkontroluje návaznost. U cenných papírů na jméno poté jen chce předložit cenný papír a alespoň smlouvu, ze které má předkladatel nárok na zaplacení z cenného papíru.

Prezentační povinnost majitele cenného papíru

Tento účinek má dvojí výhodu, pro věřitele i pro dlužníka. Pro věřitele zejména počítá s jedním základním účinkem – abych měl někomu platit, musí mi předložit a vydat cenný papír.

Pro věřitele to má zase kladný efekt na druhé straně – pokud dlužníkovi předložím cenný papír, platný a splňující minimální nároky, tak musí plnit.

Pakliže věřitel cenný papír nabyl jako další z řady vlastníků (tedy předchozí majitel cenný papír prodal, daroval či jinak převedl), nemusí nikdo nic dlužníkovi oznamovat. „Já držím cenný papír, já předkládám cenný papír a ty, dlužníku, plň!“ Jedná se tak o velice efektivní a rychlý nástroj, kterým můžeme „obejít“ ustanovení občanského zákoníku o postupování pohledávek. Velkým bonusem bude tento efekt v případě, že se věřitel rozhodne vymáhat dluh přes advokáta či společnost specializující se na vymáhání pohledávek – jednoduše jim převede cenný papír a dostane své peníze.

Legitimační efekt

Legitimace při předkládání papíru je spojena právě s tím, že u sebe mám cenný papír a předložím jej dlužníku k plnění. Jednodušší legitimaci věřitele snad české ani zahraniční právo nezná a znát nemůže. U cenných papírů na řad má dlužník akorát zkoumat, na svou odpovědnost, nepřetržitý řetěz rubopisů vedoucí až k věřitelově osobě, to je uvedeno v § 16 Zákona směnečného a šekového. Jakožto nový nabyvatel, pokud jste v dobré víře, jste navíc chráněn před vindikačními nároky (na vydání cenného papíru) předchozích vlastníků cenných papírů v případě, že je později prokázáno vaše nabytí jako nabytí od neoprávněné osoby. Ba co více, nový majitel, na kterého byl rubopisem či smlouvou převeden cenný papír, je chráněn i před kazuistickými námitkami z osobních vztahů předchozích nabyvatelů – pokud si tedy něco nabyvatelé dohodli před vámi, váže to jenom je (inter partes) a nikoli vás. To mimo jiné stanovuje také § 17 Zákona směnečného a šekového.

Vyjma výše uvedené je dobré poté zmínit ještě jednou hlavní výhodu cenných papírů – rychlá mobilizace hodnoty cenného papíru. Cenný papír můžete, aniž byste stačili uplatnit právo v něm obsažené, prodat dále či darovat. Můžete také prodat diskontovaný cenný papír těsně před splatností s tím, že sleva z ceny právě zdůrazňuje riziko s pozdním uplatněním cenného papíru. V neposlední řadě je třeba také zmínit, že nabyvatel v dobré víře je chráněn před emisními vadami cenných papírů. Pakliže byl cenný papír vydán s vadami, ovšem jeho nabyvatel je v domnění, že drží platnou směnku, zákon říká, že některé z těchto emisních vad (záleží na povaze) nebudou k tíži nového nabyvatele.

Cenné papíry představují nepřeberné množství komplexních a efektivních řešení pro valnou většinu právních vztahů a mohou se vyplatit především v pozdních soudních řízeních.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *