Také nazývána kontraktem, dohodou či jiným pojmenováním – jedná se o základní rámec právního vztahu, ve které jsou upraveny práva a povinnosti stran smlouvy. Smlouva je souběžným a souhlasným vyjádření vůle vázat se v právním vztahu mezi dvěma osobami. Smlouva je uzavírána nejčastěji písemná, ovšem ani ústní smlouvy nejsou raritou, ba jsou častější, než se mnozí domnívají. Smlouva může být dvoustranná, jen mezi dvěma osobami, která váže k určitému plnění a zodpovědnosti jen dvě osoby. Může být ale také vícestranná. Smlouva může být uzavřena mezi osobami fyzickými, právnickými, ale i státy! Mezinárodní smlouvy jsou již od samé antiky základním stavebním kamenem mezinárodních vztahů.
Rady a tipy:
Smlouva mnohdy nemusí obsahovat „všechno“ – mnohé je upraveno zákonem a každá smlouva, i když výslovně ustanovení nemá, taková ustanovení automaticky má, ledaže výslovně některá zákonná ustanovení odmítne (tzv. „tichá ustanovení“). Některá ustanovení zákona však nelze vypustit z obsahu smlouvy ani výslovně (např. ochrana slabší strany ve spotřebitelském vztahu).
Nejčastější chyby:
Smlouvy mohou být uzavřeny i přes „SMS“ či „emaily“ a jsou platné, splňují-li všechny náležitosti a došlo k nabídce i přijetí smlouvy. Smlouvy mohou být také uzavřeny konkludentně (jednáte, jako byste smlouvu uzavřeli). Nezáleží na tom, jak smlouvu pojmenujeme, důležitý je její obsah a podle toho se také řídí i právo.
