Právní úkon bývalo označení pro dnes nazývané občanským zákoníkem jako právní jednání. Jedná se úmyslný a vážný projev vůle navenek, směřující ke vzniku, zániku či změně právního vztahu. Vůle, v rámci jednání, je psychický vztah člověka k zamýšleným následkům. Projev je poté vše, co tuto vůli vyjadřuje směrem ven od osoby tak, že tento projev může být vnímán jinými osobami. Právním jednáním tak není pouhá myšlenka, ale až konání (aktivní jednání, například podpis smlouvy) či opomenutí (něco schválně a úmyslně neudělám). Právní jednání a vůle takto projevená musí být vážná a svobodná. Pakliže právní jednání trpí nějakou vadou, může to vyústit buďto v nicotnost, absolutní neplatnost právního jednání (jakoby nikdy nebylo učiněno), či relativní neplatnost, která musí být namítnuta.
Právní jednání je upraveno v občanském zákoníku.
Rady a tipy:
Mnohá právní jednání mohou být platná i ústně, vždy je však jistější písemná forma s podpisy. Právní jednání ústní mohou být později přepsána do písemné podoby formou smlouvy.
Nejčastější chyby:
Mimo identifikovatelná právní jednání se zkoumá také vůle. Právní jednání se také vykládají svým významem a účelem – to, že je něco napsané ve smlouvě, ještě nemusí znamenat, že to tak skutečně bylo.
