8:00 - 18:00
Telefon 8:00 - 20:00
Menu

Insolvence, exekuce a praktické rozdíly mezi nimi



Oba instituty slouží k oddlužení dlužníka a uspokojení jeho věřitelů. I když se na první pohled mohou jevit podobně, jedná se o zcela jiné systémy zbavení se dluhů. V tomto stručném článku se podíváme na základní vymezení obou institutů, a následně se podíváme na praktické rozdíly mezi nimi,

Insolvence

Insolvence se řídí zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“). Samotný termín se používá ve významu situace platební neschopnosti dlužníka vůči svým věřitelům. Zákon v tomto smyslu používá i termín „úpadek“.

Jestli se dlužník nachází v úpadku se posoudí podle § 3 insolvenčního zákona. Podle tohoto ustanovení je potřeba splnění 3 kumulativních podmínek, aby se jednalo o úpadek. Dlužník musí

1) mít více věřitelů,

2) mít peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a

3) být v situaci, kdy není tyto závazky schopen plnit.

Nejčastěji se člověk dostane do insolvence nadbytečnými půjčkami, které později není schopen včas splatit. V takovém případě může dlužník, nebo i jeho věřitelé, podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční řízení se pak zahájí a postupuje podle § 97 a násl. Insolvenčního zákona. Výhoda insolvence je ta, že zároveň slouží k ochraně dlužníka v úpadku, ale současně usiluje o to, aby byli věřitelé uspokojeni co nejlépe, jak je to za dané situace možné.

Exekuce

Termínem exekuce se myslí vymáhání soudního rozhodnutí, které povinný zcela nebo z části nesplnil. Exekuce se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“).

Na zahájení exekuce je třeba dvou věcí, a to exekučního titulu, a podání exekučního návrhu věřitelem. Exekuční titul, jednoduše řečeno, je platný důvod k zahájení exekučního řízení, na jejímž základě lze podat návrh na exekuci. V praxi se nejčastěji jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, které nařídí dlužníku nějaké peněžité plnění. Ve výroku rozhodnutí se uvede lhůta ke splnění dané povinnosti, pokud není v této lhůtě splněno, může věřitel zažádat o exekuci.

Po podání návrhu je případu přidělen exekutor. Jedná se o fyzickou osobu pověřenou exekučním úřadem k provádění exekucí podle exekučního řádu. Konkrétně je osoba exekutora vymezena ve hlavě druhé exekučního řádu. Exekutor, s přihlédnutím k okolnostem dlužníka, jako je jeho majetek a příjmy, dále určí způsob vymáhání dluhu. U peněžitého plnění se mezi nejčastější způsoby provedení exekuce ředí srážky ze mzdy a jiných příjmů, prodej movitých a nemovitých věcí, a příkaz k výplatě z bankovního účtu.

Rozdíly mezi insolvencí a exekucí

Oba instituty vedou k uspokojení věřitelů dlužníka, ovšem základní rozdíl je ten, že insolvence má zároveň i ochrannou funkci pro dlužníka, na rozdíl od exekuce, která je značně přísnější pro dlužníka. Konkrétně se jedná a tyto rozdíly:

  • Doba splácení
    • Exekuce nemá teoreticky nejdelší možnou dobu splácení, a může tedy trvat i desítky let. Nově ovšem novelou exekučního řádu s platností od ledna 2022 došlo ke zastropování tzv. bezvýsledných exekucí podle § 57 odst. 7. Pokud za 6 let nedošlo k vymožení částky aspoň ve výši, aby pokryla náklady exekuce, může (ale nemusí) dojít ke zastavení řízení.
    • Oproti tomu, insolvence je časově omezená, a po skončení této doby je dluh „splacen“, i když jej dlužník celý v této době nesplatil. Insolvence může být různě dlouhá, někdy může být insolvence ukončena i po několika týdnech či měsících, někdy let. Nejdelší možná doba insolvence je ale 5 let.
  • Návrh na zahájení
    • U exekuce má právo na podání návrhu na zahájení pouze věřitel dlužníka. Exekuce je nucené vymáhání dluhu, který dlužník neplnil. Ze samé povahy věci by tedy nedávalo smysl, aby návrh na exekuci podával sám dlužník proti sobě.
    • U insolvence má právo na podání návrhu na oddlužení má jen dlužník. Důvodem je již zmíněná ochranářská funkce, takže když vyjde najevo, že dlužník nebude schopen sv dluhy splatit, a splňuje podmínky v § 3 insolvenčního zákona, může podat návrh sám.
  • Souběh řízení
    • Zákon nevylučuje souběh více exekučních řízení zároveň.
    • Zahájením insolvenčního řízení se zastavují všechny exekuce vedené proti dlužníku.
  • Splacená částka
    • U exekuce se dluh může stále navyšovat pomocí např. penále či odměn exekutora. Proto se může lehce exekuční řízení prodloužit. U exekuce je nutné splatit dluh celý, jinak bude pokračovat dál.
    • U insolvenčního řízení se splácí nejprve jistina, která se následně rozdělí mezi věřitele. Insolvenční zákon v § 412a odst. 1 písm. c) zakotvuje minimální nutnou částku, kterou musí dlužník splatit, aby mohl být oddlužen, a to je 30 % z pohledávek věřitelů. K tomu je ale potřeba „vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů“
  • Počet věřitelů
    • Exekuční řízení se vede jeden na jednoho, tedy jeden věřitel uplatňuje svůj nárok vůči jednomu dlužníku. Tato exekuce nemá žádný vliv na další případné dluhy dlužníka vůči jiným věřitelům.
    • Insolvenčním řízením se splácí dluh vůči všem současným věřitelům daného dlužníka. Zákon stanovuje minimální

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *