Obchodní podíl v SRO. Neplatnost převodu obchodního podílu SRO (i v režimu společného jmění manželů)
Co je to obchodní podíl?
Obchodní podíl, jak jste se již mohli dozvědět z našeho blogu (odkaz: https://akhalahija.cz/pravni-pojmy-o/) je procenty vyjádřitelná míra, jakou se fyzické (nebo další právnické) osoby zpravidla společníci podílejí na fungování dané právnické osoby nejčastěji obchodní společnosti nebo družstva.
Obchodní podíl jako takový je věcí v právním slova smyslu (viz. ust. § 489 obč. zák.). Vzhledem k tomu může společník svůj podíl nejen vlastnit, převést na jinou osobu, ale také jej zastavit, dědit (pokud společenská smlouva nevyloučí) či vydržet. Toto pravidlo však má své výjimky, zejména co se týče podílu společníků ve veřejné obchodní společnosti, stejně jako u podílu komplementáře v komanditní společnosti, které převést ani zastavit nelze.
Obchodní podíl může, a často i bývá součástí společného jmění manželů (viz. ust. § 709 odst. 3 obč. zák.)
Převod obchodního podílu v obchodních společnostech
Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným (s. r. o.) může společník převést buď na jiného společníka, nebo na třetí osobu, která není společníkem. Podmínky převodu si mohou dispozitivně upravit společníci ve společenské smlouvě, zejména co se týče například navázání převodu podílu na souhlas některého z orgánu společnosti (zpravidla valné hromady společnosti). Pokud však společenská smlouva tyto záležitosti neupravuje, ze zákona obecně platí nutnost souhlasu valné hromady při převodu na třetí osobu, u převodu na již stávajícího společníka jsou podmínky mírnější. Dále je důležité, smlouva o převodu musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy.
Obchodní podíl v akciové společnosti je vyjádřen akciemi, jejichž převoditelnost se liší podle toho, zda jsou emitovány jako akcie na jméno nebo jako akcie na majitele.
Převod podílu ve veřejné obchodní společností možný není, u komplementáře v komanditní společnosti taktéž ne, komanditista svůj podíl převádí podle ustanovení o společnosti s ručením omezeným. Převod podílu v družstvu má svá vlastní specifika přesahující rámec tohoto článku.
Neplatnost právního jednání
Neplatnost právního jednání upravuje Občanský zákoník v ustanoveních § 574-588, kde je pro účely tohoto článku důležité zmínit, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dále je právní jednání neplatné, pokud má být podle něj plněno něco nemožného (například „snést někomu modré z nebe“), pokud jednala nesvéprávná osoba, osoba stižena duševní poruchou, a také pokud není právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, pokud tedy strany vadu dodatečně nezhojí.
Zákon rozlišuje neplatnost relativní a absolutní.
„Relativní neplatnost se aplikuje v případech, kde vada smlouvy porušuje zájmy určité osoby (zpravidla jedné ze smluvních stran) a neplatnost je stanovena na ochranu takového zájmu. Jako relativně neplatná budou posouzena zejména ujednání učiněná v omylu, ujednání učiněná v důsledku donucení hrozbou, v určitých případech ujednání provedená jedním manželem bez souhlasu toho druhého, nebo třeba smluvní ujednání vykazující známky lichvy. Následky relativní neplatnosti jsou pak takové, že relativně neplatné právní jednání vyvolává veškeré zamýšlené právní následky, pokud oprávněná osoba neplatnost nenamítne. Je-li neplatnost určitého smluvního ujednání oprávněnou osobu namítnuta řádně a včas, zanikají právní následky relativně neplatného ujednání od počátku (ex tunc).
Jako absolutně neplatné bude třeba vždy kvalifikovat takové ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu, zjevně narušuje veřejný pořádek nebo zavazuje k fakticky nemožnému plnění. Absolutně neplatné smluvní ujednání na rozdíl od relativně neplatného nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, jelikož absolutní neplatnost nastává objektivně a není zde nikterak rozhodné, zda smluvní strany o důvodu neplatnosti věděly či nikoliv. Absolutně neplatné právní jednání rovněž nelze dodatečně zhojit, na rozdíl od relativně neplatného právního jednání, jehož výhodou je, že jej smluvní strany mohou dodatečně napravit.“
(cit. MATZNER, Jiří. Absolutní vs. relativní neplatnost smluv dle občanského zákoníku. Právní prostor. 2022, dostupné z https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/absolutni-vs-relativni-neplatnost-smluv-dle-obcanskeho-zakoniku)
Neplatnost převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným
V této části se budeme zabývat pouze neplatností převodu obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným, kdy převody u ostatních typů korporací mají svá vlastní specifika.
Podle charakteru smlouvy o převodu obchodního podílu se bude v konkrétním případě jednat de facto o smlouvu kupní, darovací nebo směnnou a platí pro ni obecná pravidla týkající se právních skutečností.
Nejčastěji však půjde o smlouvu úplatnou – kupní. Na tu jsou kladeny zákonné nároky co do kupní ceny, kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení (§2080 obč. zák.). Není-li tedy ze smlouvy zjistitelné, zda se jedná o převod úplatný či bezúplatný, jednalo by se o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Tento nedostatek však lze zhojit tím, že by byl projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn.
Neplatnost převodu obchodního podílu se řídí obecnými ustanoveními o neplatnosti právních jednání, tedy pokud by šlo o převod příčící se dobrým mravům nebo odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (například nerespektování omezení převoditelnosti plynoucí ze zákona), odporující společenské smlouvě či by šlo o převod obchodního podílu ve spoluvlastnictví bez souhlasu dalších spoluvlastníků. Samozřejmě bude neplatný převod obchodního podílu převodce bez vlastnického práva k převáděnému obchodnímu podílu (občanskoprávní zásada: „nikdo nemůže převést na jiného víc práv, než sám má“), nebo pokud je převodce nesvéprávný. Absolutně neplatný převod bude například převod v případě absence písemné formy smlouvy s úředně ověřenými podpisy.
Obchodní podíl nabytý do společného jmění manželů (SJM)
„Občanský zákoník upravuje problém podílu v obchodní korporaci výslovně v § 709 odst. 3. Podle tohoto ustanovení je podíl v obchodní korporaci součástí SJM, pokud není dána některá z výjimek dle odst. 1 písm. a) až e). To znamená, že podíl v obchodní korporaci je součástí SJM, pokud byl za trvání manželství nabyt oběma manžely. Vzhledem k tomu, že si lze obtížně představit situaci, kdy by takový podíl sloužil osobní potřebě jen jednoho z manželů, bude v takovém případě společný prakticky vždy. Tyto závěry však platí toliko pro kapitálové společnosti. Pokud za trvání manželství nabude podíl jen jeden z manželů, pak je rozhodné, zda je naplněna některá z výjimek dle odst. 1. Není-li tomu tak, pak je podíl v obchodní korporaci společný. Pro nakládání s takovým podílem pak platí pravidla o správě SJM, což je významné zejména z hlediska potřeby souhlasu obou manželů s tímto nakládáním (např. s převodem; srov. § 714).
Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. Veškerá práva a povinnosti společníka dopadají jen na manžela, který je společníkem společnosti. Naproti tomu dispozice s podílem, např. jeho zcizení, zatížení atd., je nakládáním s věcí, která je součástí SJM, spadá tedy do režimu správy SJM (§ 713 an.). Vzhledem k tomu, že zpravidla nepůjde o běžnou záležitost, je třeba k těmto dispozicím souhlasu druhého manžela (§ 714 odst. 1). Při vypořádání SJM by měl podíl zásadně připadnout manželovi, který je členem korporace, musí však druhému manželu nahradit zásadně polovinu hodnoty tohoto podílu; to platí samozřejmě jen tehdy, nejsou-li dány důvody pro odlišné posouzení dle § 742.
(cit. MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek IV, § 655-975 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2016. Komentátor. ISBN 978-80-7502-004-8.)
Z výše uvedeného lze dovodit, že převod obchodního podílu bez souhlasu druhého z manželů je relativně neplatný a poškozený manžel může tuto námitku neplatnosti uplatnit u soudu do tří let ode dne, kdy tato neplatnost mohla být vymáhaná u orgánu veřejné moci poprvé.