Občanství je trvalý, místně neomezený právní vztah fyzických osob a státu. Představuje jeden ze znaků moderního státu. Občanství představuje také jedno z privilegií osob, se kterými je stát vázán ať už od narození či při získání občanství. Díky občanství požíváme jako občané mnoho výhod, které stát poskytuje a my si mnohdy ani neuvědomuje. Od práva využít zdravotnictví až po možnost studovat na vysoké škole. Právní svazek je dnes již nezrušitelným, ovšem kdysi bývalo zrušení občanství jedním z nástrojů totalitní moci. Občanství však představuje také povinnosti občana vůči státu – podrobit se státní moci, platit daně nebo například i k jiným povinnostem.
Každý podnikatel či obchodní společnost má nějaké své obchodní tajemství. Tajný postup, proces, plán či složení, know-how nebo znalost, se kterou se nechce dělit, neboť je to právě ono obchodní tajemství, které mu dovoluje vynikat v hospodářské soutěži. Obchodní tajemství jsou chráněna zákonem zvláště pečlivě a mnozí podnikatelé si také zvláště upravují povinnosti mlčenlivosti vůči svým zaměstnancům či klientům skrze dohody o mlčenlivosti. Sankcí za porušení mlčenlivosti jsou mnohdy vysoké finanční částky i jiné následky. O to větší je důraz na mlčenlivost u osob vysoce postavených u podnikatele.
V rámci občanského práva se můžeme setkat s obchodní smlouvou, která je uzavírána mezi podnikateli. Na rozdíl od běžných smluv či spotřebitelských smluv je zde daleko menší ochrana stran, platí zde trochu jiná pravidla (obvyklá pro obchodní styk). Podnikatel je považován za profesionála, u kterého se očekává vyšší stupeň znalostí a pečlivostí. Podnikatelé se mohou dovolávat obchodních zvyklostí či zavedené praxe stran.
Obžaloba stojí v procesním trestním řízení na opačné straně než obhajoba. Jedná se o formální právní úkon státního zástupce jakožto veřejného žalobce za stát, který je adresovaný soudu, směřující proti určitému obviněnému. Obžaloba je završením vyšetřovací fáze trestného činu, kde státní zástupce a jiné orgány činné v trestném řízení shromáždily dostatek podkladů pro vydání veřejné žaloby. O podání obžaloby je vyrozuměn obviněný, obhájce i poškození. Z obviněného se tímto úkonem stává obžalovaný. Obžaloba společně s návrhem na potrestání zahajuje stíhání před soudem. Obžaloba může být vzata zpět státním zástupcem.
Ochranná známka je formou duševního vlastnictví, v rámci práva duševního vlastnictví a jeho oddělení práv průmyslových. Je to právní institut, jehož prostřednictvím lze chránit identifikační názvy firmy, výrobků nebo služeb, kterými se subjekt prezentuje a odlišuje od ostatních osob na trhu. Ochranná známka může být textová, grafická, audiovizuální či kombinací všech předešlých. Ochranné známky zapisuje Patentový úřad ČR a vede se o nich veřejná evidence. Ochranné známky platí vždy pro dané území a na určitou dobu, podléhají poplatkové povinnosti.
Právní vztah může být ukončen několika způsoby – naplněním účelu právního vztahu, odstoupením od smlouvy, výpovědí či dohodou o ukončení. Odstoupení od smlouvy je formální zánik závazku. Smlouva se ruší od počátku, jako by k jejímu uzavření nikdy nedošlo a strany si tak musejí vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Výpověď má účinky až od podání výpovědi, případně později. Ani při odstoupení od smlouvy však nezaniká právo na smluvní pokuty, náhrady škody či vymahatelné úroky z prodlení. Odstoupit je možné pouze tehdy, pokud to umožňuje zákon (občanský zákoník).
Opatrovnictví je forma zastoupení účastníků řízení, při kterém hrozí, že by bylo neúměrně a neoprávněně zasaženo do práv některého z účastníků. Opatrovnictví vzniká ze zákona či rozhodnutí veřejného orgánu. Opatrovník zastupuje účastníka v celém rozsahu nebo rozsahu určeném. Opatrovník musí jednat v nejlepším zájmu opatrovaného a jeho jednání nesmí být v rozporu se zájmy opatrovaného. Opatrovnictví může být stanoveno ad hoc pro určité řízení, případně také na dobu určitou – v případě soudního opatrovnictví nesvéprávných osob.
Jedná se o kategorii fyzických osob, které jsou vůči sobě ve zvláštním citovém, emočním a sociálním postavení (poutu). Platí, že osoba blízká je taková osoba, u které by dotyčný pociťoval újmu jako svou vlastní. V trestním řízení platí pravidlo, že lze odepřít výpověď, pakliže by hrozilo nebezpečí trestního stíhání osobě blízké. Osoba blízká může být rodinný příslušník, důvěrný přítel, manžel či druh, osoby sešvagřené, osoby v jiném obdobném rodinném či sociálním poutu.
Podpisy mohou být úředně či jinak ověřeny. Jedná se o legalizaci, posílení pravosti podpisu, které se koná připojením doložky o pravosti podpisu. Znamená, že podpis na listině učinila osoba, které podpis patří. Jedná se o osvědčení, které utvrzuje skutečnost uvedenou na listině. K ověření podpisu se předkládá občanský průkaz či jiný doklad totožnosti. Ověřením podpisu se nepotvrzuje pravdivost či pravost informací či údajů na listině, pouze samotný podpis. Ověření podpisu lze provést na obecním či městském úřadě, Czech Pointu, u notáře, na konzulárním či zastupitelském úřadě v zahraničí či u advokáta.
Právnické osoby samy o sobě neexistují. Jedná se o právní konstrukt, který je ale realizován skrze fyzické osoby. Aby se dalo právně rozlišit, která fyzická osoba má jakou část (onen podíl) na právnické osobě, přišlo právo s obchodním podílem – představuje vztah fyzické osoby k právnické osobě, obsah povinností i práv, která jsou s podílem spojena. Jedná se o vztah vyjádřitelný procenty. Fyzická osoba, která vlastní a realizuje podíl na obchodní společnosti, je nazývána společníkem. Každý společník může mít různou výši podílu. Poté rozlišujeme většinové společníky a menšinové společníky. Všichni společníci (je-li to možné) mohou mít i stejný podíl – dva společníci jedné společnosti s ručením omezeným mohou mít oba dva stejně vysoké padesátiprocentní podíly. Mají tak stejná práva a povinnosti, stejné hlasy i stejný nárok na zisk.
Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Mezi údaje zapisované do obchodního rejstříku patří údaj o firmě, sídle, předmětu podnikání, společníci a statutární orgány. Obchodní rejstřík je dostupný všem, všichni do něj mohou nahlížet a pořizovat výpisy. Vede jej příslušný rejstříkový soud, zpravidla krajské soudy (výjimka je Praha). Jen rejstříkový soud může činit a zapisovat změny v obchodním rejstříku (a výjimky).
Základní právo každé osoby je právo na obhajobu v trestním řízení. Obhajoba je termín trestního řízení, nikde jinde se nepoužívá. Obhájce je buďto zvolen obviněným či podezřelým nebo je jmenován soudem v rámci jeho pravomoci a za splnění předpokladů. Obhájce může být jen advokát. Materiální obhajoba zahrnuje právo obviněného osobně se účastnit jednání před soudem, vyjádřit se ke skutečnostem, vyhledávat, předkládat a navrhovat provedení důkazních prostředků i jiné procesní práva. Formální obhajoba zahrnuje požadavek zastoupení profesionálem – advokátem. Obhájce se účastní řízení od počátku (vyšetřování) až po konec (vynesení rozsudku).
Mezinárodní smlouvy i Listina základních práv a svobod staví ochranu osobnosti na přední příčky. Stejně tak občanský zákoník hned v prvních paragrafech přiznává ochranu osobnosti, do které spadá ochrana dobrého jména, pověsti, cti, ochrana jména, ochrana soukromí, ochrana rodinného života, ochrana tělesné integrity či ochrana listovních tajemství, stejně jakožto ochrana autorského práva a jiné duševní činnosti člověka. Mezi nejnovější přírůstky patří například právo být zapomenut internetovými vyhledávači, zavedené evropským nařízením GDPR na ochranu osobnosti. Ochrana osobnosti spočívá v zamezení neoprávněných zásahů fyzických a právnických osob a státu do osobnosti člověka. V případě prokázání neoprávněného zásahu může oprávněný uplatnit hned několik nároků – nárok zdržovací či nárok na zadostiučinění (nemajetkovou újmu), mimo jiné.
Mylně považovaný za řádný opravný prostředek, odpor je procesní institut, kterým se brání žalovaný proti platebnímu rozkazu a elektronickému platebnímu rozkazu. Odpor může být i prázdný, tedy neodůvodněný (blankoodpor). Odporem dává najevo žalovaný soudu, že nesouhlasí s vydaným platebním rozkazem. Pokud je řádný a náležitosti splňující odpor podán včas u příslušného soudu, je platební rozkaz zrušen a soud zahajuje nové řízení, ve kterém bude projednán návrh na vydání platebního rozkazu jako žaloba. Odpor se podává ve lhůtě 15 dní od doručení platebního rozkazu. V případě evropského platebního rozkazu je lhůta 30 dní. V trestním řízení se odpor používá jako obranný prostředek proti trestnímu příkazu, musí být podán do 8 dní poté, co byl trestní příkaz doručen. Ve správním řízení je možno podat odpor vůči správnímu příkazu do 8 dní od doručení.
Odvolání je řádný opravný prostředek, kterým se žalovaný či žalobce brání proti rozhodnutí soudu první instance, nejčastěji okresního soudu, ale také krajského. Odvolání musí splňovat náležitosti uvedené v občanském soudním řádu (§ 42, § 79 a také § 205 a dále). Musí být naplněn odvolací důvod. V odvolání lze uvádět nová skutková tvrzení a navrhovat důkazy pouze, pokud to povoluje zákon (prolomení zásady koncentrace řízení). Zpravidla se jedná o takové skutečnosti a důkazy, které nemohly být užity při dřívějším řízení, protože o nich například účastníci nevěděli. Odvolání směřuje řízení do druhé instance k odvolacímu soudu, kterým je nejčastěji krajský soud, případně Vrchní soud v Olomouci či Praze. O odvolání musí být účastníci vždy poučeni v soudním rozhodnutí.
Stejně jako mateřství, jedná se o právem aprobovaný vztah dospělého jedince (muže) k dítěti. Otec se podílí spolu s matkou rovnou měrou na výchově, vzdělávání a péči o dítě. U matky platí právní fikce, tedy že matka je ta žena, která dítě porodila. U otcovství panují 3 domněnky, které nastupují postupně. V prvé řadě je otcem manžel matky, a to i v případě, že se dítě narodí určitou dobu po zániku manželství. V druhé řadě, není-li otce podle domněnky první, je otcem dítěte ten, který se jako otec přihlásí a jehož prohlášení o otcovství matka potvrdí. Ve třetí řadě, není-li osoby dle domněnky první či druhé, je otec dítěte ten, který je tak označen rozhodnutím soudu. Dítě je v řízení o určení otcovství vždy zastoupeno třetí osobou, kolizním opatrovníkem (nejčastěji OSPOD). Ustálená praxe, zákon i judikatura stanovují, že otcem je ten, který s matkou souložil v rozhodné době, a to od 160 do 300 dne před porodem. Otcovství nemůže být vyloučeno například neplodností.