Důvody, pro které nelze dát zaměstnanci výpověď

Výpověď zaměstnavatelem je po výpovědi zaměstnance nejčastější důvod rozvázání pracovního poměru. Jedná se o jednostranné právní jednání, které na straně zaměstnavatele musí splňovat přísné nároky. Výpověď musí být vždy písemná, doručená zaměstnanci nebo předána zaměstnavatelem osobně k rukám zaměstnance. Výpověď musí obsahovat odůvodnění. V některých případech však nikdy nelze ze strany zaměstnavatele pracovní poměr vypovědět.

Zakázané výpovědní důvody

Jednotlivé zákazy obsahuje ustanovení pracovního zákoníku § 53. Zpravidla se jedná o případy, kdy se nachází zaměstnanec v ochranné době (před výpovědí).

Dočasná pracovní neschopnost

Zaměstnavatel nemůže dát výpověď tomu, kdo je uznán dočasně práce neschopným. Zákon samozřejmě zužuje tuto podmínku pouze na neúmyslně přivozenou dočasnou pracovní neschopnost. Tady se rovněž počítá i situace, kdy by se pracovní úraz stal v době, kdy byl zaměstnanec opilý nebo pod vlivem jiných návykových látek.

Vojenská služba a veřejná služba

Výpověď nemůže dát ani zaměstnavatel, jehož zaměstnanci se účastní povinného vojenského cvičení nebo služby. Tato ochranná doba trvá ode dne, kdy byl zaměstnanci doručen povolávací rozkaz až do doby dvou týdnů po propuštění z vojenské služby. Relevantní je toto ustanovení zejména pro ty zaměstnavatele, jejichž zaměstnanci byli povoláni do války na Ukrajinu. Podmínkou pro získání této ochranné doby pro zaměstnance je rovněž to, aby se skutečně ve vojenské službě angažoval, nikoliv jen obdržení povolávacího příkazu bez nástupu do armády.

Někteří zaměstnanci mohou být rovněž dlouhodobě uvolněni pro výkon veřejné funkce, například ve státním aparátu. I v tomto případě zákon poskytuje zaměstnanci ochrannou dobu, během které nelze zaměstnanci vypovědět pracovní poměr. Obzvláště relevantní je toto ustanovení pro
ty zaměstnavatele, jejichž zaměstnanci se chystají kandidovat v politice či se plánují chopit veřejného úřadu.

Těhotenství a mateřství, rodičovská dovolená

Nejčastějším druhem ochranné doby pro ženy je období, kdy je zaměstnankyně těhotná nebo kdy čerpá mateřskou dovolenou, případně v době, kdy některý z rodičů čerpá rodičovskou dovolenou. Bezpochyby neoblíbené ustanovení pracovního zákoníku ze strany zaměstnavatelů ale poskytuje nutnou ochranu a narovnává tak pracovněprávní prostředí mezi pohlavími. Rodičovská dovolená se nyní stává i doménou mužů, mluví se také o zavedení otcovské dovolené a dalších, aby i muži mohli čerpat tuto ochrannou dobu, pečují-li o dítě v prvních týdnech. Zejména otcové-samoživitelé tuto možnost ocení, ale i ti, kteří při porodu ztratili své partnery.

Zákaz noční práce

Pakliže valná většina zaměstnancovy práce je vykonávána v noci a zaměstnanec byl uznán neschopným vykonávat takovou práci lékařských posudkem, vztahuje se na něj také ochranná doba, pro kterou nelze dát výpověď. Taková ochranná doba je ovšem dočasná, pokud by se jednalo o dlouhodobý důvod či důvod trvalý, má zaměstnavatel povinnost převést zaměstnance na jinou pozici.

Péče o blízké osoby

Zákon rovněž pamatuje na ty, kteří poskytují dlouhodobou péči podle zákona o nemocenském pojištění se souhlasem zaměstnavatele. Jedná se o případy, kdy rodiče ošetřují nebo pečují o dítě mladší 10 let nebo jiné fyzické osoby podle výše zmíněného zákona. Jedná se o ustanovení, které reaguje na rostoucí potřebu  zaměstnanců starat se o své blízké. Nejčastějším důvodem ochranné doby bude v budoucnosti bezpochyby tento, neboť stárnoucí silná generace Husákových dětí a následovná generace nyní patří k nejpočetnější skupině, o kterou se bohužel systém či stát nebude moci z nedostatku místa postarat. Valná většina lidí se tak bude muset o své blízké, rodiče či prarodiče, starat doma a toto ustanovení nabyde na relevanci.

Zákazy však nejsou absolutní

Je třeba pamatovat na to, že výše zmíněné neplatí v případech, které zákon rozpoznává v ustanovení § 54 zákoníku práce. Jedná se o případy, kdy a) se jedná o specifické organizační změny,
b) zaměstnavatel může rozvázat pracovní poměr okamžitě (například trestná činnost na pracovišti)
c) zaměstnanec jinak poruší své pracovní povinnosti zvláště hrubým způsobem. Ani jedno z těchto ustanovení však nedopadá na těhotné zaměstnankyně, zaměstnankyně čerpající mateřskou dovolenou nebo zaměstnance, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. Rodiče jsou tak zákonem zvláště chráněni a jakákoliv výpověď těmto osobám je neplatná. Jak je ale dle judikatury známo, zaměstnavatelé se neustále snaží najit skulinu, pro kterou by to šlo. Je však třeba ujistit, že postavení rodiče v pracovním právu zůstává nadále silné.