Oba instituty slouží k oddlužení dlužníka a uspokojení jeho věřitelů. I když se na první pohled mohou jevit podobně, jedná se o zcela jiné systémy zbavení se dluhů. V tomto stručném článku se podíváme na základní vymezení obou institutů, a následně se podíváme na praktické rozdíly mezi nimi.
Insolvence
Insolvence se řídí zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“). Samotný termín se používá ve významu situace platební neschopnosti dlužníka vůči svým věřitelům. Zákon v tomto smyslu používá i termín „úpadek“.
Jestli se dlužník nachází v úpadku se posoudí podle § 3 insolvenčního zákona. Podle tohoto ustanovení je potřeba splnění 3 kumulativních podmínek, aby se jednalo o úpadek. Dlužník musí
1) mít více věřitelů,
2) mít peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a
3) být v situaci, kdy není tyto závazky schopen plnit.
Nejčastěji se člověk dostane do insolvence nadbytečnými půjčkami, které později není schopen včas splatit. V takovém případě může dlužník, nebo i jeho věřitelé, podat návrh na zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční řízení se pak zahájí a postupuje podle § 97 a násl. Insolvenčního zákona. Výhoda insolvence je ta, že zároveň slouží k ochraně dlužníka v úpadku, ale současně usiluje o to, aby byli věřitelé uspokojeni co nejlépe, jak je to za dané situace možné.
Exekuce
Termínem exekuce se myslí vymáhání soudního rozhodnutí, které povinný zcela nebo z části nesplnil. Exekuce se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“).
Na zahájení exekuce je třeba dvou věcí, a to exekučního titulu, a podání exekučního návrhu věřitelem. Exekuční titul, jednoduše řečeno, je platný důvod k zahájení exekučního řízení, na jejímž základě lze podat návrh na exekuci. V praxi se nejčastěji jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, které nařídí dlužníku nějaké peněžité plnění. Ve výroku rozhodnutí se uvede lhůta ke splnění dané povinnosti, pokud není v této lhůtě splněno, může věřitel zažádat o exekuci.
Po podání návrhu je případu přidělen exekutor. Jedná se o fyzickou osobu pověřenou exekučním úřadem k provádění exekucí podle exekučního řádu. Konkrétně je osoba exekutora vymezena ve hlavě druhé exekučního řádu. Exekutor, s přihlédnutím k okolnostem dlužníka, jako je jeho majetek a příjmy, dále určí způsob vymáhání dluhu. U peněžitého plnění se mezi nejčastější způsoby provedení exekuce ředí srážky ze mzdy a jiných příjmů, prodej movitých a nemovitých věcí, a příkaz k výplatě z bankovního účtu.
Rozdíly mezi insolvencí a exekucí
Oba instituty vedou k uspokojení věřitelů dlužníka, ovšem základní rozdíl je ten, že insolvence má zároveň i ochrannou funkci pro dlužníka, na rozdíl od exekuce, která je značně přísnější pro dlužníka. Konkrétně se jedná a tyto rozdíly: