Je šíření dezinformací trestným činem?

Tento pojem zaznívá v posledních letech ve veřejném prostoru stále častěji. Intenzita výskytu pojmu dezinformace neboli „fake news“ se ještě zvýšila s počátkem ruské invaze na Ukrajinu. Tento pojem není českou právní úpravou nikterak definován, avšak je možné ho popsat jako záměrné šíření nepravdivých a manipulativních informací. Šíří se nejčastěji prostřednictvím sociálních médií, nejrůznějších internetových deníků nebo dokonce politickými aktéry a jejich cílem je manipulovat s veřejným míněním, přičemž účel takové manipulace může být různý, většinou však sleduje politické cíle. Je přinejmenším zajímavé, že tento mezinárodně užívaný pojem nejspíše pochází z ruského slova дезинформация [dezinformacija].[1] Šíření dezinformací může mít velice škodlivé následky na celou společnost a v konečném důsledku i na ohrožení států jako celku. Je proto velice důležité, aby záměrné šíření manipulativních a nepravdivých informací bylo postihnutelné trestněprávními předpisy a tím ochráněn veřejný zájem společnosti. Český trestní zákoník neobsahuje žádnou skutkovou podstatu trestného činu „šíření dezinformací“, avšak i přesto je možné, aby takové jednání naplnilo znaky trestného činu a pachatele za takové jednání sankcionovat.

Šíření dezinformací je možné sankcionovat podle trestného činu skutkové podstaty uvedeném v § 357 trestního zákoníku, a to šíření poplašné zprávy. Potrestán až na dvě léta bude ten „Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá“.[2]

Aby byla naplněna podstata tohoto trestného činu musí se tak jednat o zprávu nepravdivou, a to buďto poplašnou nebo i jinou, nicméně vždy musí být způsobilá vyvolat opatření, které vede ke znepokojení alespoň části obyvatelstva určitého místa. Jelikož je trestní odpovědnost osob založena na principu odpovědnosti subjektivní, je potřeba zavinění, a to minimálně ve formě úmyslu (u tohoto trestného činu). Pachatel si tedy musí být vědom, že jde o nepravdivou zprávu, která může znepokojit alespoň část obyvatel nějakého místa. Přičemž znepokojení je psychický stav, v němž jednotlivec pociťuje úzkost, strach, nejistotu a ohrožení budoucím vývojem.[3]

Šíření dezinformací může naplnit i jiné skutkové podstaty trestných činů, záleží na tom, jakého chráněného objektu se šíření dezinformace týká. Toto jednání tak může být trestným činem podle § 181 Poškození cizích práv, § 184 Pomluva, § 345 Křivé obvinění, § 355 Hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, § 365 Schvalování trestného činu, § 364 Podněcování k trestnému činu nebo § 404 projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka.

Je nepochybné že šíření dezinformací je jevem škodlivým, závažným, nebezpečným, a tedy i trestním právem postižitelným, avšak v současné době neexistuje právní úprava, která by obsahovat přímo trestný čin „šíření dezinformací“. Je však možné šiřitele nepravdivých a manipulativních informací potrestat podle jiných skutkových podstat trestných činů, a to zejména podle § 357 Šíření poplašné zprávy.

[1] Oxford English Dictionary

[2] § 357 odst.1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

[3] P. Šámal, M. Šámalová, Trestní zákoník, str. 3315