Proč se vyplatí mít ve smlouvě sjednanou smluvní pokutu?

Obecně o smluvních pokutách

Právo na smluvní pokutu vzniká, když dlužník nesplní utvrzený závazek ze smlouvy. Nemůže tak vzniknout k povinnosti, která ještě nebyla porušena. U smluvních pokut se obecně nezkoumá zavinění. V této souvislosti je však třeba přihlédnout k judikátu Nejvyššího soudu, spisové značky 31 Cdo 2273/2022, ze kterého vyplývá následující: „Skutečnost, že jsou naplněny liberační důvody vedoucí k tomu, že dlužník by za způsobenou škodu neodpovídal, nemůže ještě vést k odepření nároku na smluvní pokutu, nýbrž může (ve výjimečných případech) představovat okolnost svědčící o nepřiměřenosti smluvní pokuty, a tedy vést (nanejvýš) k její moderaci na přiměřenou výši.“

Věřitel může požadovat smluvní pokutu bez ohledu na to, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda. Hovoříme zde o tzv. objektivní odpovědnosti. Strana proto odpovídá, i když porušení povinnosti nezavinila. Z výše uvedeného judikátu však vyplývá, že existence liberačních důvodů z povinnosti nahradit škodu může vést k moderaci smluvní pokuty. Nic však nebrání stranám si liberační důvody sjednat. Smluvní pokutu si tak můžeme nastavit např. tak, že „právo na smluvní pokutu stranám vznikne pouze v případě zaviněného porušení povinnosti druhou stranou“.

Právo na smluvní pokutu lze vázat kromě porušení povinnosti i na další podmínky, např. na odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem. Smluvní pokuta může být také formulačně skryta za ztrátu určité výhody, např. poskytnuté slevy či bonusu. Strany tak ve smlouvě nemusí mít přímo napsáno, že se jedná o smluvní pokutu, ale plně postačí, pokud to vyplývá z obsahu daného ujednání. Uvedeno na příkladě: „Jestliže se některé z prohlášení kupujícího, které učinil ve smlouvě, ukáže jako nepravdivé, ztrácí právo na poskytnutou 10 % slevu, která byla promítnuta do kupní ceny“. Strana tak v případě nepravdivého prohlášení zaplatí 10 % z kupní ceny, tedy sleva se v tomto případě chová jako smluvní pokuta. Strany mohou zároveň podnítit aktivitu oprávněné strany ze smluvní pokuty tak, že v případě neuplatnění práva na smluvní pokutu v určité době jí automaticky zanikne. Pro demonstraci například: „Právo na zaplacení smluvní pokuty zaniká, nebude-li dlužník vyzván k jejímu zaplacení do jednoho měsíce od jejího vzniku“.

Závazek a smluvní pokuta se promlčují nezávisle na sobě, lze je tedy uplatnit v odlišném čase. Odstoupením od smlouvy smluvní pokuta nezaniká v podobě, v které již vznikla porušením dané povinnosti. Nové částky smluvní pokuty po okamžiku účinků odstoupení nevznikají. Již vzniklé, relativně samostatné právo na zaplacení smluvní pokuty je odstoupením nedotčeno.

Smysl smluvní pokuty

Smluvní pokuta má dlužníka především motivovat ke splnění konkrétně vymezené povinnosti. Dlužník je hrozbou sankce odrazován od jejího porušení. V ideálním scénáři by tak ke vzniku smluvní pokuty nemělo vůbec dojít.

Smluvní pokuta může také nastoupit namísto náhrady škody jako alternativní reparace. Může tak mít podobu smluvního „paušálu“. Pokud by však škoda převyšovala výši pokuty, tak by straně ve výši rozdílu mezi smluvním paušálem a skutečně vzniklou škodou již nevznikl další nárok na její náhradu. Takové je zákonné nastavení. Škoda předvídaná stranami se však může podstatně odchylovat od sjednané smluvní pokuty. Bude-li sjednaná výše smluvní pokuty významně nižší než škoda, kterou strany mohly očekávat, pak by smluvní pokuta měla spíše funkci sankční. Naproti tomu přesahuje-li sjednaná výše smluvní pokuty významně očekávanou výši škody, pak by smluvní pokuta měla jak funkci paušalizační, tak funkci sankční. Nic ale nebrání stranám v ujednání, že smluvní pokuta nemá na právo na náhradu škody vliv. Strany si mimo jiné mohou sjednat i tzv. nepravou smluvní pokutu. Smluvní pokuta v takovém případě představuje cestu vyplacení se ze závazku. Dlužník se zaplacením smluvní pokuty zbaví povinnosti splnit dluh, který byl utvrzen smluvní pokutou. Mluvíme zde o tzv. zprošťujících účincích smluvní pokuty.

Jak tedy vložit smluvní pokutu do Vaší smlouvy?

Smluvní pokutu je třeba vždy sjednat písemně, proto nemůže být uložena např. na základě pouhého upozornění na faktuře či jiném dokladu. Jiná situace nastane, pokud dlužník prohlásí, že „bere na vědomí“, že při zpoždění např. s provedením platby bude pokuta účtována. Tím totiž se smluvní pokutou vyjadřuje souhlas.

Aby byla smluvní pokuta platná a účinná, musí splňovat určité předpoklady. Povinnost, která se nesmí porušit, musí být specifikována dostatečně určitě. Nelze tak sjednat smluvní pokutu pro případ, že dlužník „podstatně poruší své smluvní závazky“ či „“hrubě poruší smluvní vztah“. Taková ujednání totiž nejsou dostatečně konkrétní. Smluvní pokutu nelze také navázat na výkon práva, např. na právo odstoupit od smlouvy. Jelikož je smluvní pokuta samostatným nárokem, je třeba u ní samostatně řešit splatnost. Splatnost podle obecné úpravy nastává, jakmile věřitel o plnění dlužníka požádá. Dlužník je pak povinen plnit bez zbytečného odkladu. Splatnost jde také ujednat smluvně.

Výše smluvní pokuty

Každé ujednání o smluvní pokutě musí obsahovat buď přímo konkrétní výši smluvní pokuty, anebo alespoň způsob jejího určení. Existuje mnoho způsobů, jak si lze smluvní pokutu nastavit. Pro představu uvádíme příklady: 

• jednorázová pevná částka (10 000 Kč za porušení povinnosti); 
• jednorázová procentuální částka (10 % z dlužné částky);
• opakovaná fixní částka (1 000 Kč denně); 
• opakovaná procentuální částka (0,1 % z kupní ceny za každý den prodlení);
• kombinace těchto způsobů (10 000 Kč za prodlení jako jednorázová smluvní pokuta a k tomu 0,01 % denně z dlužné částky); nebo
• maximum trojnásobku měsíčního nájemného, včetně jistoty, pro porušení povinností v nájemním vztahu dle § 2254 odst. 1 OZ.

Výše smluvní pokuty musí být přiměřená. Pokud sjednaná výše pokuty bude nepřiměřeně vysoká, soud ji může na návrh dlužníka snížit. Soudy dovozují, že hraniční výše smluvní pokuty je 0,5 % denně z dlužné částky. Nelze však tuto hranici brát jako dogma. Za určitých okolností nemusí být nepřiměřená smluvní pokuta i ve výši 1 % denně z dlužné částky. Soud se v takovém případě zabývá zejména okolnostmi, za nichž byla smluvní pokuta ujednána, účelem smluvní pokuty a vzájemným poměrem výše závazku a smluvní pokuty.

Ve světle nejnovějšího judikátu Nevyššího soudu již výše uvedeného soud nově nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Při posouzení přiměřenosti daného nároku tak bude hrát roli, jakým způsobem a za jakých okolností k porušení smluvní povinnosti došlo a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele.

Shrnutí

Smluvní pokuta má především strany motivovat k řádnému splnění svých závazků. V klasickém režimu je potřeba si smluvní pokutu vždy sjednat, nicméně pravidla o smluvní pokutě se aplikují i na pokuty stanovené právními předpisy pro porušení smluvní povinnosti. Smluvní pokuta tak může nastoupit i ze zákona. Jako příklad lze uvést přirážky upravené v § 37 zákona 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a zákona 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Předpokladem vzniku zákonné smluvní pokuty je nicméně vznik zákonem předvídaného závazku. Je zároveň potřeba, aby si strany daly pozor na sjednanou výši smluvní pokuty, aby ji v případě sporu byly schopny patřičně odůvodnit a případně i obhájit před soudem.