„Spotřebitelská“ novela občanského zákoníku

Parlamentem byla projednána novela zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), vedená jako sněmovní tisk č. 213. Návrh byl rozeslán poslancům dne 4. 5. 2022, prošel Poslaneckou sněmovnou i Senátem a dne 16.11.2022 byl podepsán prezidentem republiky. Níže se stručně podíváme na důvody novely zákona a na některé významné změny, které novela přinese.

Důvody novely OZ

Jak se lze dozvědět z důvodové zprávy, novela má 2 kladené cíle. Prvním cílem je odstranění nedostatků z transpozice starších směrnic EU. Druhým cílem je transponování směrnic Evropského parlamentu a Rady (EU), konkrétně se jedná o směrnice 2019/2161 ze dne 27. listopadu 2019 (dále jen „modernizační směrnice“), směrnice 2019/770 ze dne 20. května 2019 (dále jen „směrnice o digitálním obsahu“) a směrnice 2019/771 ze dne 20. května 2019 (dále jen „směrnice o prodeji zboží“). Nová unijní úprava je postavená na principu tzv. plné harmonizace, což znamená, že se od textu směrnice členské státy nemohou odchýlit, pokud to nebude ve směrnici výslovně povoleno. Uvedeným se mění dosavadní princip tzv. minimální harmonizace, který byl do nynějška u výše zmíněných problematik uplatňován. Směrnice tím sledují nejen zvýšenou ochranu spotřebitele v členských státech, ale také její jednodušší aplikaci a zvýšenou právní jistotu v případě uzavírání spotřebitelských smluv v mezinárodním evropském prostředí.

Novela se projeví do značné míry ve změnách ustanovení části čtvrté občanského zákoníku. Na některá nová podstatná ustanovení se podíváme v tomto článku blíže.

Smlouvy uzavírané se spotřebitelem

Transponování modernizační směrnice se projeví nejvíce na změnách v zákoně č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele. Změny se ale projeví i v občanském zákoníku, konkrétně v ustanoveních o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (část čtvrtá, hlava 1, díl 4), tedy v ustanovení § 1810 a následujících. Porušení těchto ustanovení bude nově mít i důsledek veřejnoprávní, neboť po novele bude moci být charakterizováno jako přestupek. Podnikatel bude mít také zpřísněnou informační povinnost uvedenou v § 1811. Nově bude v § 1814 zavedena nová klasifikace zneužívajících ujednaní, a to tak, že některá se budou vždy klasifikovat jako zneužívající (například ujednání ukládající spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci), a některá budou chápána jako zneužívající pod vyvratitelnou právní domněnkou (například ujednání odkládající určení ceny až na dobu plnění).

Zákon dále zavede zpřísnění požadavků na uzavírání smluv po telefonu (§ 1825). Podnikatel bude povinen oznámit obchodní účel hovoru a údaje o své totožnosti, a dále v případě akceptace své telefonické nabídky ze strany spotřebitele tuto nabídku v textové podobě potvrdit. Spotřebitel bude nabídkou vázán až v okamžiku, kdy projeví svůj souhlas také písemně na listině či alespoň elektronicky. Úprava tohoto ustanovení výrazně zlepšuje postavení spotřebitelů při uzavírání smluv touto formou.

Kupní smlouva

V rámci transpozice směrnice o prodeji zboží dojde k úpravě Zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě (část čtvrtá, hlava II, díl 1, oddíl 2, pododdíl 5 občanského zákoníku), tedy  § 2158 a následujících. Nově se pododdíl bude jmenovat „Prodej zboží spotřebiteli“. Za nejvýznamnější změnu v této oblasti bude prodloužení lhůty domněnky vadnosti zboží. V současné době platí domněnka, že pokud se vada projeví do 6 měsíců od převzetí zboží, věc byla vadná již při jejím předání. Nově bude tato lhůta prodloužena na 1 rok.

Dojde také k úpravě hierarchie reklamačních nároků. Nejprve si může spotřebitel vybrat mezi dvěma hlavními možnostmi, a to opravou vady, nebo výměnou zboží. Podnikatel může zvolit druhý způsob pouze pokud možnost zvolená spotřebitelem nebude možná, nebo bude nepřiměřeně nákladná. Pokud však podnikatel uvedené neučiní, má spotřebitel nárok na slevu z kupní ceny, nebo na odstoupení od smlouvy.

Poskytování digitálního obsahu

Díky směrnici o digitálním obsahu bude do části čtvrté, dílu 2 občanského zákoníku zaveden zcela nový oddíl, a to oddíl 6, s názvem „Poskytování digitálního obsahu“. Smlouvu o poskytování digitálního obsahu se poskytovatel zavazuje zpřístupnit uživateli věc v digitální podobě (digitální obsah) k užívání pro vlastní potřebu a uživatel se zavazuje platit za to odměnu. Tento oddíl bude zařazen mezi oddíl 5, tedy právní úpravu licence, a mezi oddíl 7, kde se jedná o úpravu zápůjčky. Důvodem je spjatost daného oddílu s právem duševního vlastnictví. Zákon stanoví, že se k tomuto oddílu použijí příslušná ustanovení o licenci, pokud bude užívání obsahu vyžadovat oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví. Oddíl bude obsahovat jak obecnou úpravu, tak zvláštní ustanovení o poskytování digitální obsahu spotřebiteli, ve kterém bude poskytovatel odpovídat za speciální vlastnosti digitálního obsahu.

Zájezd

Menších změn se dočká právní úprava zájezdu. Kromě menších úprav chtěl zákonodárce vyřešit spor mezi § 2549 a § 2549a. V § 2549 se nacházelo ustanovení, které prohlašovalo ujednání ve smlouvě, které se odchylovalo od ustanovení úpravy zájezdu v neprospěch zákazníka, za neplatné. Ovšem v § 2549a byla ujednání omezující nebo vylučující zvláštní práva stanovená k ochraně zákazníka prohlášena za nicotná, tedy zcela bez právních účinků. Obě ustanovení tedy směřovala k úpravě totožné oblasti, avšak s právním následkem zcela odlišným. Novým sjednoceným následkem omezení práv stanovených k ochraně zákazníka tedy bude tzv. zdánlivost právního jednání.