Jak se může dlouhodobý či trvalý pobyt s nezletilým v zahraničí změnit v mezinárodní únos dítěte

Pokud chce rodič vycestovat na delší dobu s nezletilým dítětem do zahraničí nebo se tam dokonce přestěhovat, měl by si obstarat souhlas druhého rodiče a domluvenou délku pobytu nepřekračovat. Je totiž možné, že v případě, kdy druhý rodič nedá svůj souhlas, mohl by přemístění svého dítěte mimo místo obvyklého bydliště označit za únos. Druhý rodič může poté situaci řešit skrze Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „úřad“), který se bude snažit o smírné řešení. Pokud nedojde k dohodě mezi rodiči, dochází většinou k podání žaloby na navrácení dítěte do místa obvyklého bydliště. 

Mezinárodní únos nastává tehdy, kdy jeden z rodičů neoprávněně přemístil nebo zadržel své dítě v jiném státě, kde dítě nemá obvyklé bydliště, a to bez souhlasu druhého rodiče či bez souhlasu soudu. Dále se jedná o situace, kdy je dítě zadrženo v jiném státě po delší dobu, než která byla odsouhlasena druhým rodičem. Tím, že bylo dítě protiprávně přemístěno, dochází k porušení práva péče o dítě. Dlouhodobé pobyty či přestěhování dítěte znamenají většinou změnu místa bydliště nezletilého a to již spadá pod záležitosti, které jsou pro nezletilé významné a je proto třeba, aby byli oba rodiče ve vzájemné shodě.

Obvyklým bydlištěm dítěte je myšleno místo, kde bydlí rodič, který má dítě ve své péči, kde má dítě zázemí, kde má zdravotní péči, kde se vzdělává a kde má vytvořeny sociální vazby.

Naskytuje se zde tedy otázka, jak souhlas od druhého rodiče získat. Druhému rodiči by hlavně měly být poskytnuty základní informace: kde se bude dítě vyskytovat a na jak dlouho, kontakt na dítě (pokud bude někde ubytováno, tak také kontakt na ubytování), kdy bude dítě u telefonu, jaké budou jeho aktivity a podobně. Pokud i přes získání základních informací nebude souhlas k dlouhodobému pobytu od druhého rodiče poskytnut, je adekvátním řešením obrátit se na soud a nahradit souhlas druhého rodiče soudním rozhodnutím na základě zákona o zvláštních řízeních soudních.

Druhý rodič se může návratu svého dítěte domáhat prostřednictvím dožadujícího ústředního orgánu země svého pobytu nebo orgánu země, kam bylo dítě přemístěno. Může se na úřad obrátit i před únosem, tedy v době, kdy tuší, či dokonce ví, že k přemístění jeho dítěte dojde. V České republice je dožadujícím ústředním orgánem právě úřad.

V rámci návratu nezletilého se úřad spojí s dožadujícím ústředním orgánem druhé země a vede oba rodiče nejprve ke smírnému řešení. Pokud by se rodiče nebyli schopni domluvit ohledně návratu dítěte, je většinou dalším postupem podání žaloby na navrácení dítěte do místa obvyklého bydliště. Žalobu lze podat do jednoho roku od protiprávního přemístění dítěte, poté soud žalobě vyhoví, pouze pokud si dítě nezvyklo na nové prostředí.

V České republice je místně příslušný Městský soud v Brně. Jedná se o výlučnou místní příslušnost odůvodněnou zvláštním charakterem návratového řízení. V obvodu soudu má také sídlo úřad. V rámci států Haagské úmluvy (Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí) je soudní řízení velmi rychlé a efektivní. Po obdržení žaloby soud uloží do 3 dnů žalovanému rodiči, aby se do 7 dnů vyjádřil a uvedl svou obranu a důkazy. Důležité také je, že se soud nezabývá, zda rodič má právo péče o dítě, ale pouze jej zajímá, zda bylo přemístění skutečně protiprávní.

Podle článku 13 Haagské úmluvy soud nenařídí navrácení dítěte, pokud by dítěti hrozila navrácením fyzická či psychická újma, pokud samo dítě s návratem nesouhlasí a dosáhlo přiměřeného věku a stupně vyspělosti, pokud uplynula od přemístění do zahraničí doba delší jednoho roku a nezletilý si již začlenil do nového prostředí. Dále i přesto, že se mluví o nezletilých, tak věková hranice nečiní 18 let, ale uvádí se, že dítě nesmí být starší 16 let.

Souhlas rodiče či soudu v rámci dlouhodobých pobytů v zahraničí je vždy silně doporučován. Soudní řízení je psychicky náročné jak pro oba rodiče tak i pro dítě. Co se týče krátkodobých pobytů, tak v rámci EU není souhlas obvykle vyžadován. Na druhou stranu některé státy mimo EU, mohou souhlas při hraničních kontrolách vyžadovat, aby předcházeli těmto rodičovským únosům.