Již úvodem je třeba konstatovat, že možné to je, neboť v případě negativní odpovědi bychom Českou republiku nemohli považovat za právní stát, který má úctu k základním právům a svobodám člověka.
Jednou ze základních zásad, na které spočívá celý první řád jako celek je, že nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání. Tato zásada se tak do značné míry projevuje právě v postihování šikanózních trestních oznámení, neboť takové zneužití práva nemůže požívat právní ochrany. Šikanózní trestní oznámení je takové oznámení, které obsahuje vědomě nepravdivé údaje a má za cíl poškodit nebo zastrašit osobu proti níž je trestní oznámení podáváno, a to z důvodu prosté msty či jiné svévole.
Trestní oznámení je zcela standardní způsob, kterým může každý informovat orgány činné v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“), že došlo ke spáchání trestného činu. OČTŘ mají povinnost přijímat taková oznámení, přitom jsou povinny oznamovatele poučit o odpovědnosti za vědomě nepravdivé údaje v něm obsažené. Právní úprava trestního oznámení je obsažena zejména v ustanovení § 158 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „trestní řád“), kdy předmětem je oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin.[1]
Stává se však, že oznamovatel veden nekalými úmysly i přes poučení o následcích uvedení nepravdivých informaci, takové šikanózní trestní oznámení podá. Pokud informace v trestním oznámení dávají jako celek smysl a nasvědčují tomu, že by mohl být spáchán trestný čin, tak OČTŘ zahájí úkony trestního řízení a začnou prověřovat skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Začnou tak činit úkony, které budou negativně zasahovat do sféry osoby, proti níž se trestní řízení vede, a to například tím, že budou od ní vyžadovat vysvětlení, dokumenty apod. Jednoduše řečeno, budou se různými úkony snažit zjistit, jestli skutečně došlo ke spáchání trestného činu a zda zahájí trestní stíhání. Ze zřejmých důvodů je však zcela nežádoucí, aby OČTŘ se takovým oznámením vůbec zabývaly, ke všemu, když dochází k poškozování práv osoby, proti níž se takové řízení vede. Je tak nezbytné, aby oznamovatel byl za nedůvodné a nepravdivé trestní oznámení odpovědný.
Trestněprávní odpovědnost
Oznamovatel trestního oznámení obsahující nepravdivé údaje se může dopustit trestného činu křivého obvinění, které je upraveno v ustanovení § 345 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení platí, že: „kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.“[2] Vyjma trestu odnětí svobody, může být pachatel samozřejmě potrestán i alternativními tresty. Osoba, proti níž bylo podáno nepravdivé trestní oznámení, se tak může bránit podáním trestního oznámení na oznamovatele. OČTŘ by zejména ve zjevných případech měly trestní řízení zahájit bez dalšího ze své úřední povinnosti a není tak nutné podávat trestní oznámení.
Náhrada škody a nemajetkové újmy
Vyjma trestněprávní odpovědnosti, je oznamovatel nedůvodného trestního oznámení povinen nahradit i způsobenou újmu. Náhrady újmy je možné se dožadovat buď přímo v rámci trestního řízení nebo prostřednictvím civilního soudnictví. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15 je to možné i v situaci, kdy pachatel nebyl odsouzen za trestný čin křivé výpovědi: „V případech podání nepravdivých trestních oznámení, v nichž oznamovatel nebyl odsouzen pro křivé obvinění, připadá v úvahu jeho občanskoprávní odpovědnost za vzniklou újmu, a to dokonce i v případech, kdy nařčená osoba byla nedůvodně obviněna nebo obžalována, a újma na jejích právech tak vznikla především nesprávným postupem orgánů státu. Tím spíše (a maiori ad minus) je pak dle Ústavního soudu nezbytné, aby taková možnost existovala v případech osob, vůči kterým ani nebylo obvinění vzneseno.“[3]
Poškozený se tak může vůči oznamovateli domáhat náhrady škody, která může spočívat v nákladech právního zastoupení, ušlém zisku, náhradě hotových výdajů apod. Náhrady majetkové újmy vůči oznamovateli se mohou domáhat i OČTŘ: „Policii ČR svědčí rovněž právo domáhat se náhrady vzniklé majetkové škody, která jí vznikla tím, že na základě podání vědomě nepravdivých informací o trestném činu byly zahájeny úkony v trestním řízení.“[4]
Poškozený se může domáhat i nemajetkové újmy, neboť podáním nepravdivého oznámení může vzniknout újma, která nemá hodnotu měřitelnou v penězích. Tato újma vzniká zejména tam, kde je narušena osobnost člověka (právo na život, zdraví, svobodu, soukromí, důstojnost, čest, jméno apod). V tomto případě může docházet k psychickým útrapám. U takových zdravotních komplikací je však obtížné prokázat, že nastaly v souvislosti s protiprávním jednáním oznamovatele. Reálnější tak bude prokázat, že nepravdivým trestním oznámením došlo k poškození dobrého jména a pověsti poškozeného. Následky snížení důvěryhodnosti, zejména u osob ekonomicky činných mohou být značné. Nicméně stále platí, že taková újma se špatně prokazuje. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že: „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“ [5]
[1] Viz § 158 odst. 2 trestního řádu
[2] V případě kvalifikovanějších skutkových podstat může být uložen i přísnější trest.
[3] Blíže nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1017/15.
[4] Stanovisko odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra č. 55 k trestně-, správně – a občanskoprávní odpovědnosti za podávání vědomě nepravdivých informací o spáchaných trestných činech Policii ČR z 28. 6. 2012.
[5] Viz § 2951 odst. 2 občanského zákoníku.