PEREX: Nejvyšší státní zastupitelství vydalo stanovisko o padělání COVID certifikátů. Lze však postihnout osoby, které v grafických programech upravují jména?
Jednadvacáté století ukázalo, jak moc nejsme v moderní společnosti připraveni na strašáky z minulosti jako byly velké pandemie a epidemie a s nimi spojené celospolečenské a mnohavrstvové problémy. Velké pandemie zachvátily svět několikrát, můžeme připomenout roky 1920 či 1820, ale i španělskou chřipku 1918-1920 či morové rány ve středověku. S příchodem moderní medicíny, očkování, moderních léčebných procedur i techniky se tyto „rány boží“ omezily pouze na lokální ohniska. V Evropě i západním světě jsme si odvykli od toho, že by něco nešlo vyléčit. COVID-19 však ukázal, že ani ve vyspělém světě nejsme izolovaní a že i u nás můžeme opět okusit historickou zkušenost. Státy tedy ve všeobecné hysterii přešly k tvrdému potlačení nemoci, omezení relativních lidských práv i zavádění důmyslných systémů kontroly a monitorování. Jak se dnes ukazuje, mnohdy toto jednání bylo na úkor základních lidských práv ve jménu „ochrany celku“.
Reakce stupňovaná reakcí na sebe nedala dlouho čekat, stejně jako lidská tvořivost. V listopadu minulého roku vydalo Nejvyšší státní zastupitelství stanovisko k stále rozšířenějšímu padělání COVID certifikátů, které opravňují očkované či ty, kteří nemoc prodělali, aby vstoupili do restaurací, kin anebo vyjeli do zahraničí. Nejvyšší státní zastupitelství vydalo odborné stanovisko z podnětu policejního orgánu za předpokladu, že bude zaznamenán nárůst případů padělání a užívání padělaných certifikátů.[1]
Nejvyšší státní zastupitelství usoudilo ve svém odborném stanovisku, že „digitální certifikát EU COVID o očkování, testu a zotavení z nemoci COVID-19, vydané kterýmkoliv členským státem, je veřejnou listinou ve smyslu § 131 trestního zákoníku, a to bez ohledu na podobu.“[2] Z odůvodnění můžeme vytáhnout definici veřejné listiny, kdy „veřejnou listinou se rozumí listina vydaná orgánem veřejné moci v rámci jeho pravomoci osvědčující některou právně významnou skutečnost. Jako účelem tresněprávní ochrany digitálních certifikátů – veřejných listin je zachování důvěry v jejich pravost a pravdivost bez ohledu na jejich podobu, zejména pak, pokud veřejné listiny v tištěné i elektronické podobě mají totožné právní účinky.
Nejvyšší státní zastupitelství poté závěrem shrnulo, že „padělání tištěného nebo elektronického certifikátu EU COVI, podstatná změna jeho obsahu, opatření a přechovávání nepravého certifikátu v úmyslu užít jej jako pravý, jakož i předložení padělaného nebo pozměněného certifikátu, může být trestným činem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 trestního zákoníku.
Je dobré zmínit, že § 348, odst. 1 trestního zákoníku označuje jako trestné nejen samotné padělání a dispozici s padělanou veřejnou listinou, ale také je trestné „opatření takové listiny sobě nebo jinému nebo ji přechovává v úmyslu, aby jí bylo užito jako pravé“. Samotná skutková podstata trestného činu tak nedopadá jen na padělatele, ale i samotné „uživatele“ padělaných veřejných listin. Hranice sazby odnětí svobody max. na 3 roky se poté zvyšuje u organizovaných skupin, se značným prospěchem nebo například mezinárodní organizované skupiny.
Stanovisko však opomenulo usnesení Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. 11 Tz 67/78, které je dodnes zmiňováno v komentářích, např. Gřivna, T. s. 1381 – 1385 (in Šámal, 2012), Prouza, D, § 131 (in Prouza, 2010). Toto usnesení jasně stanoví, že „neověřená kopie veřejné listiny není veřejnou listinou ve smyslu § 176, odst. 1 trestního zákoníku. Podstatná změna obsahu takové listiny bez ověření příslušným orgánem není proto trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny.“ Je tak třeba popasovat se, se samotným charakterem výsledného COVID certifikátu, který předkládáme ke kontrole, např. prostřednictvím aplikace TEČKA. QR kód je zabezpečen před paděláním, obsahuje data zakódovaná do černobílého pole, obsahují digitální podpis zabezpečující tyto údaje před paděláním. Není tedy ryze „neověřenou“ kopií veřejné listiny, takže pravděpodobně by se výše zmíněné stanovisko 11 TZ 67/78 neuplatnilo.
Pokud tedy daný pachatel nepřistoupí k pozměnění samotného QR kódu, v němž je „veřejnost“ listiny ztělesněna, nelze to dle našeho názoru klasifikovat jako padělání veřejné listiny dle § 348 trestního zákoníku. Pokud by pachatel padělal kteroukoliv jinou část, vyjma QR kód, pravděpodobně by se jednalo maximálně o pokus, který však v rámci padělání není trestný, neboť takový čin není způsobilý ohrozit hodnotu chráněnou skutkovou podstatou či způsobit následek § 348. Věříme, že sic není diskuze o samotném formátu certifikátu na místě (v 21. století polemizovat nad tím, zda-li digitální formát je či není veřejnou listinou, jsou zcela zcestné a dle našeho patří do kategorie „právní kličky pro 19. století“), je třeba polemizovat silně nad závěry Nejvyššího státního zastupitelství a pakliže by byla žaloba podána na obviněného s takovýmto základem, je třeba důrazně argumentovat proti trestněprávnímu postihu.
Co v případech, kdy zdravotní sestry či doktoři „padělají“ certifikáty pro své známé? Jedná se o padělání? Protože je elektronický podpis v QR kódu certifikátu udělován Ministerstvem zdravotnictví, které je osobou oprávněnou vydávat tyto certifikáty, zdravotní sestry a doktoři tak pouze, v majetkovém či jiném prospěchu, pouze poskytují ministerstvu nepravdivé informace. Jako padělání bychom to pravděpodobně nemohli klasifikovat, s ohledem na zásady trestního práva. Pravděpodobně by se nám tady nabízela skutková podstata přijetí úplatku § 331, případně § 350 Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku či nálezu, neboť ve své podstatě jde o lékařský úkon. Ani v těchto případech to však není zřejmé, ba jisté, neboť skutkové podstaty značně limitují užití v uvedených případech v rámci trestněprávní odpovědnosti.
[1] Odborné stanovisko zde Stanovisko NSZ: Padělání COVID certifikátů může být trestným činem – Soustava státního zastupitelství ČR (verejnazaloba.cz)
[2] Shodně s § 131, odst. 1 trestního zákoníku také například § 567 občanského zákoníku