Trestným činem je pojmenováno takové jednání, které je trestním zákoníkem označeno jako trestné, naplňuje tedy skutkovou podstatu některého z trestných činů, a je společensky škodlivé a nebezpečné. Ke spáchání trestného činu je primárně potřeba úmyslu, pokud zákon nestanoví, že postačí nedbalost, jak vyplývá z § 13, odst. 2 Trestního zákoníku. Trestné činy jsou rozděleny do několika kategorií, od trestných činů proti životu a zdraví až po trestné činy proti republice nebo lidskosti. Trestné činy jsou projednávány v trestním řízení, které je upraveno Trestním řádem. Trestní řízení je zvláštní druh soudního řízení, ve kterém musí státní zástupce aplikovat některou z právních norem trestního práva na jednání obviněného, dostatečně takové jednání prokázat. Soud poté musí rozhodnout o vinně a trestu.
Jednání musí být napasováno na jednu ze skutkových podstat trestných činů v zákoně, jinak nemůže jít o trestný čin. Tady se promítá například zásada trestního práva „nullum crimen sine lege“, tedy není trestného činu bez zákona.