Směnka je jednou ze základních druhů cenného papíru, který je výsledkem vývoje prostředků k placení snad od středověku. Říká se, že první směnky vydávali již Templářští rytíři během křížových výprav. Směnka je tedy listina, ve které je inkorporováno (vloženo) právo na zaplacení. Každá směnka, aby byla platná, musí obsahovat označení, že jde o směnku, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou sumu peněz, jméno toho, kdo má platit (směnečník), údaj splatnosti (kdy má být placeno), údaj místa platebního (kde má být placeno), jméno toho, komu má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis toho, kdo směnku vydal.
Jak již napovídají náležitosti směnky dle § 1 Zákona směnečného a šekového, jedná se o velice flexibilní prostředek k placení. Osoba A vystaví směnku osobě B, na které je uvedeno, že 30. června, pakliže osoba B předloží tuto směnku osobě C, bude osobě B vyplacena částka 10 000 Kč. Může se však také jednat o směnku, kdy výstavce a směnečník splývá. Osoba A vystaví směnku na 10 000 Kč osobě B, která, pokud směnku předloží v místě a čase určeném, dostane od osoby A onu částku. Směnky se mohou také převádět! Pokud tedy drží směnku ona osoba B z příkladu výše, je držitelem práva na zaplacení. Pakliže se osoba B dostane do dluhů, nemusí platit, ale může předat onu směnku, se kterou poté věřitel, osoba D, zajde v čase a místě k tomu, kdo má směnku proplatit a bude mu placeno.
Směnky jsou neskutečně zajímavé právní nástroje a jsou velice často využívané, také v mezinárodním obchodu.