Jedná se o jeden ze způsobů občanského závazkového práva, kterým se za dlužníka zaručuje třetí osoba, která bude v případě dlužníkova neplnění ručit za splnění. Ručitel se tedy stává nepřímým dlužníkem, po němž může věřitel požadovat plnění dluhu tehdy, neplní-li dlužník.
Rozeznáváme však i další speciální druhy ručení (například směnečné rukojemství), i jiné odchylky. Ručení je hojně využívané zejména pro utvrzení postavení věřitele, kterým se zvyšuje solventnost a schopnost dlužníka splnit svůj závazek.
Ručitel může po splnění dluhu požadovat po dlužníkovi, aby mu nahradil, co měl plnit – nikdy se tak nestane, že by se dlužník úplně vyvázal ze splnění povinnosti jen tím, že si stanoví ručitele.