Trestní zákoník rozeznává několik druhů jednání, které je označeno jako trestné v trestním zákoně a které jsou společensky škodlivé. Trestní zákoník je rozeznává právě dle stupně škodlivosti. Dělí se na přečin, zločin a zvlášť závažný zločin. Přečin je nejmírnější z těchto tří druhů, kdy hranice horní sazby trestu odnětí svobody nepřekračuje hranici 5 let. Jedná se tak o méně závažnou a společensky škodlivou trestnou činnost, která naplňuje podmínky trestnosti a nelze ji tedy považovat za pouhý správní přestupek v rámci subsidiarity trestněprávní represe.
Přečinem je například pytláctví nebo maření výkonu soudního rozhodnutí, drobné krádeže. Zločinem je poté například podvod či loupež v základní skutkové podstatě. Zvlášť závažným zločinem je poté vražda prvního stupně či znásilnění.
Skutkové podstaty nejsou rozděleny v trestním zákoníku dle jejich druhu, tudíž je vždy nutné posuzovat dané jednání jako přečin či zločin dle maximální výše sazby trestu odnětí svobody. Pojmenování trestného činu jako „přečin“ či „zločin“ je poté formální náležitostí obžaloby.