Stejně jako mateřství, jedná se o právem aprobovaný vztah dospělého jedince (muže) k dítěti. Otec se podílí spolu s matkou rovnou měrou na výchově, vzdělávání a péči o dítě. U matky platí právní fikce, tedy že matka je ta žena, která dítě porodila. U otcovství panují 3 domněnky, které nastupují postupně.
V prvé řadě je otcem manžel matky, a to i v případě, že se dítě narodí určitou dobu po zániku manželství.
V druhé řadě, není-li otce podle domněnky první, je otcem dítěte ten, který se jako otec přihlásí a jehož prohlášení o otcovství matka potvrdí.
Ve třetí řadě, není-li osoby dle domněnky první či druhé, je otec dítěte ten, který je tak označen rozhodnutím soudu. Dítě je v řízení o určení otcovství vždy zastoupeno třetí osobou, kolizním opatrovníkem (nejčastěji OSPOD). Ustálená praxe, zákon i judikatura stanovují, že otcem je ten, který s matkou souložil v rozhodné době, a to od 160 do 300 dne před porodem. Otcovství nemůže být vyloučeno například neplodností.