Formy zavinění, ať už v civilním či trestním slova smyslu, dělíme na úmysl a nedbalost. Nedbalost poté dělíme na vědomou a nevědomou nedbalost. Zavinění obecně označuje vnitřní postoj osoby k danému konání či opomenutí (nekonání). Nedbalost vědomá znamená, že jednající osoba ví, že může způsobit škodu či jiný negativní následek, avšak spoléhá se na to, že se tak nestane. Nevědomá nedbalost poté spočívá v tom, že jednající osoba neví, že může způsobit svým jednáním škodu či jiný negativní následek, avšak vědět by to měla a mohla.
Nedbalost hraje roli zejména u deliktní odpovědnosti v rámci občanského práva (náhrada škody, zadostiučinění apod.), ale také v rámci trestněprávní odpovědnosti. Byť je pro většinu trestných činů vyžadován úmysl, zákon může stanovit, že postačuje v některých případech nedbalost.