Aby se předešlo problémům s doručování písemností, pokusům osob o neúspěšné doručení či odmítnutí převzetí písemnosti, je třeba upravit vše zákonem. Spousta lidí věří tomu, že pokud si nepřečtou a nevyzvednou písemnost od soudu či jiného státního orgánu, nic se jim nestane. Každý zákon má však ustanovení o doručování, který upravuje mimo jiné způsob doručení, hierarchii doručení, ale také následky úspěšného či neúspěšného doručení. Obecně platí, že doručování elektronicky (datovou schránkou či na elektronickou adresu s ověřeným podpisem) je doručeno ihned, jakmile se daná osoba přihlásí. Doručování poštou je poté ovládáno přesným postupem, ať už na korespondenční adresu či na jinou adresu.
Pakliže osoba nemá adresu, kde by jí mohlo být doručováno, bude doručeno na úřední desce soudu či obce.
Pakliže osoba ani v zákonné lhůtě pro náhradní doručení či jiné doručení nepřebere písemnost, nastávají účinky právní fikce – tedy zákon i orgány se chovají, jakoby se osoba s písemností již seznámila. Toto předchází vychytralým, kteří by chtěli mařit doručování. Mnohdy je za maření doručování uložena i sankce.