Dobrá víra je psychický vnitřní stav osoby k nějaké okolnosti či jednání. Dobrá víra znázorňuje důvodné přesvědčení osoby o oprávněnosti svého jednání. To, co konám, dělám proto, že věřím, že tak dělám po právu. Zásada dobré víry je základní stavební kámen občanského práva v České republice. Objektivní dobrá víra se nazývá také poctivostí a představuje obecné morální zásady – maximy chování člověka.
Opakem dobré víry je zlá víra, tedy nepoctivost, zlý úmysl. Byť soukromé právo uplatňuje předpoklad dobré víry v právních vztazích, nezřídka se setkáme se zlou vírou – osoba A využije omylu osoby B o ceně vzácné malby a utvrdí osobu A v tom, že malba je bezcenná kopie. Poté využije přesvědčení osoby A a vezme si od něj malbu zadarmo. Osoba B poté prodá malbu za milion korun vášnivému sběrateli. Osoba B jednala ve zlé víře, kdežto osoba A jednala v dobré víře. Z daného se poté vyvozují právní důsledky a obrana osoby A vůči osobě B.