Vyhláška je jeden z podzákonných pramenů práva, které vytvářejí ministerstva, případně jiné subjekty státní správy či samosprávy, v mezích zákona a na základě zákona, pokud jsou k tomu zákonem výslovně zmocněny a výhradně k provádění zákona. Vyhlášky se liší od nařízení vlády, protože vláda nepotřebuje výslovné zákonné zmocnění. Znakem vyhlášky je obecnost, která spočívá v tom, že je adresovaná neurčitému množství subjektů a týká se neurčitého počtu věcí. Vyhláška většinou upřesňuje záležitosti zákona, které jsou v ní konkretizovány. Vyhláška nemůže jít proti zákonu (contra legem) či nad zákon (praetem lege).

Pakliže dlužník neplní dobrovolně, ba ani poté, co mu byla uložena povinnost plnit soudem, je třeba přistoupit ke státnímu donucení – výkonu rozhodnutí. Rozhodnutí je vykonatelné, je-li pravomocné a nelze-li jej již změnit, zároveň je opatřeno doložkou vykonatelnosti a stal se z něj exekuční titul. Výkon rozhodnutí (exekuce) je v České republice dvojí – dle občanského soudního řádu (soudní výkon rozhodnutí) a exekučního řádu (výkon soudním exekutorem). Cílem výkonu rozhodnutí je vymožení splnění povinnosti. Je jen na daném věřiteli, jak rozhodnutí vykoná či bude vynucovat.

Pakliže je za trestný čin uložen zákonný trest, ten může být vykonán buďto dobrovolně nebo k němu může být odsouzený donucen státní mocí. Nejčastěji se setkáváme s termínem výkon trestu odnětí svobody. Výkon trestu lze i odložit, jedná se o výkon trestu podmíněný, kdy je odsouzenému umožněno nevykonat uložený trest, pakliže prokáže po určitou dobu, že upustil od trestné činnosti a nebude ji opakovat. Odsouzený je tedy „v podmínce“.

Vykonatelnost je vlastnost soudního rozhodnutí, která nastává po právní moci. Pakliže je soudní rozhodnutí vykonatelné, je možno povinného donutit k plnění uloženému rozhodnutím státní mocí. Vykonatelné rozhodnutí může být i takové, které ještě nenabylo právní moci, a to v případě předběžných opatření či za okolností stanovených zákonem. Vykonatelnost je pouhá vlastnost rozhodnutí, které může být vykonáno. Neznamená automaticky, že je rozhodnutí nařízeno k vykonání. Pouze oprávněný rozhoduje, zda-li bude vykonatelné rozhodnutí vykonáno či ne.

Spoluvlastnictví ke společné věci je dobrovolné společenství vlastníků. Nikdo však nemůže spoluvlastníky nutit k setrvání v tomto společenství proti jejich vůli. V tomto případě se mluví o vypořádání podílového spoluvlastnictví. K tomu může dojít mimosoudně (dohodou spoluvlastníků) nebo soudním rozhodnutím, které je výsledkem řízení zahájeného na návrh některého nebo všech spoluvlastníků. Nejčastějším způsobem vypořádání spoluvlastnictví je vyplacení spoluvlastníka, prodání věci a rozdělení peněžních prostředků.

Společné jmění manželů se vypořádává zásadně po či při rozvodu, ovšem mohou nastat situace, kdy k němu dojde i před rozvodem za trvání manželství. Vypořádáním se rozumí zrušení společného jmění manželů a rozdělení jmění mezi oba dva manžele, ideálně po polovině. Vypořádání může být docíleno dohodou manželů, ale i rozhodnutím soudu.