Valná hromada je nejvyšší orgán obchodní společnosti, která rozhoduje o základních otázkách mimo obchodní vedení, které je svěřeno jednatelům či jednateli. Valná hromada se sestává ze společníků či akcionářů, tedy osob, které drží podíl na společnosti. Valná hromada musí být usnášeníschopná, aby mohla rozhodovat. Valnou hromadu svolává na základě zákona či dle společenské smlouvy jednatel, který uvede na pozvánce také důvod svolání valné hromady. Valná hromada slouží hlavně ke hlasování o základních otázkách.

Vazba, rozlišujeme od vězení, je dočasné opatření omezující osobní svobodu obviněného. Jedná se o formu opatření, které má zabránit v tom, aby obviněný v trestním řízení nemohl dále pokračovat v trestné činnosti, ovlivňovat svědky nebo uprchnout (vyhnout se soudu) předtím, než bude rozhodnuto o jeho vině či nevinně. Do vazby může být dán i nevinný, nikterak to nerozhoduje o tom, zda-li trestný čin skutečně spáchal nebo ne a k tomu by se také mělo přistupovat tímto způsobem. Vazba se vykonává ve vazební věznici.

Jedná se o věcné právo k věci cizí. Účelem tohoto práva je, aby někdo jiný mohl vykonávat a využít určité části užitné hodnoty jiné věci. Ten, v jehož prospěch je věcné právo zřízeno, tak může od povinného požadovat, aby něco strpěl či něčeho se zdržel. Věcná břemena rozlišujeme podle obsahu povinností a práv, mohou to být služebnosti i reálná břemena. Věcná břemena mohou být založena smlouvou, ale i rozhodnutím soudu či správního orgánu. Jedná se tak o jedno z omezení vlastnického práva. Vlastník věci najednou nemůže vykonávat své vlastnické právo vůči všem neomezeně, ale je vázán k určitému chování vůči určitým osobám. Věcná břemena jsou rozličná v podobě i charakteristice. Nejčastěji se setkáme s věcným břemenem u práva cesty. Pakliže se k sousednímu pozemku nelze dostat jinak, než přes pozemek náš, může soud rozhodnout o zřízení věcného břemene či můžeme se se sousedem domluvit na tom, že bude moci soused přejíždět přes náš pozemek.

Věřitelem je fyzická či právnická osoba, která má pohledávku za dlužníkem. Věřitel má tedy právo na plnění od dlužníka, které bylo založeno smlouvou. Věřitelem může být například člověk čekající na vrácení věci nebo třeba obchodní společnost, která čeká na zaplacení půjčky od dlužníka. Nemusí se tak jednat vždy jen o peníze, ale i o věci. Věřitel má práva vůči dlužníkovi, ale také povinnosti. Ty jsou upraveny na mnoha různých místech občanského zákoníku. Pozice věřitele je vždy v rámci jednoho určitého právního vztahu. Osoba A tak může být zároveň dlužníkem, ale i věřitelem, vůči osobě B. Jeden vztah může být nájemní, druhý může být založen zápůjčkou.

Vklad společníka je vyjádřen peněžní částkou (i v případě nepeněžitých vkladů, kde musí být odborně oceněn). Jedná se o naplnění základního vztahu mezi společností (právnickou osobou) a společníkem (fyzickou osobou). Vklad reflektuje podíl, tedy poměr společníka ke společnosti. Vkladem může být peněžitá částka, know-how, cenný papír, nemovité i movité věci, práva duševního vlastnictví atd.

Vlastnické právo se řadí mezi věcná práva, tedy práva k věcem. Vlastnické právo je absolutní, působí proti všem (erga omnes). Vlastník může kohokoliv vyloučit z užívání věci, pakliže k tomu nemá právní titul. Vlastnické právo navíc požívá zvláštní právní ochrany, například tím, že se nikdy nemůže promlčet (vyjma extrémně výjimečné případy vydržení věci). Vlastnické právo představuje právní vztah vlastníka k věci vlastněné, které utváří vlastnictví osoby. Vlastník je omezen v nakládání se svým vlastnickým právem pouze zákonem. Vlastník má především povinnost své vlastnictví vykonávat tak, aby nedošlo k ohrožení, poškození či narušení jiného vlastnického práva. Zároveň je stanoveno v Listině základních práva svobod, že vlastnictví zavazuje.