Zavinění je základním subjektivním vztahem člověka k předmětnému jednání. Je to vše, co probíhá „uvnitř“. Zavinění rozlišuje právní teorie právě do úmyslu, což je jednání v mysli člověka chtěné a vědomé, a poté do nedbalosti. Úmysl je rozlišován také jako přímý a nepřímý, mnohdy hrající roli při klasifikaci jednání jako nějakého trestného činu či jiné skutkové podstaty. U některých jednání musí být prokázán jednoznačný úmysl takto činit. Pakliže je stanoven úmysl přímý, znamená to, že daná osoba chtěla uvedeným a popsaným jednáním porušit nebo ohrozit zákonem chráněný zájem a věděl, že tímto jednáním způsobí porušení či ohrožení. Pod úmysl přímý se podřadí například osoba A bodající nožem osobu B do srdce – jednoznačně, i byť to osoba nedozná, lze určit, že osoba A chtěla osobu B usmrtit, neboť bodnutí nožem do srdce je smrtelné a osoba A si toho byla vědoma. Úmysl nepřímý je trochu složitější. Znamená, že osoba věděla, že daným jednáním může způsobit poškození či ohrožení chráněného zájmu a pro případ, že by se tak stalo, byla s tímto srozuměna. Například pokud osoba A střílí pistolí po osobě B, aniž by ji chtěla zastřelit, avšak nakonec ji přece jen zastřelí, jednala v úmyslu nepřímém a nikterak ji neposlouží k dobru, že nikoho zastřelit nechtěla, protože základní logika praví, že po někom střílím, mohu ho usmrtit.

Určení výživného je komplexní a náročný proces, kterým se stanovuj výše vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, dětmi a rodiči, mezi manželi či mezi druhy a družkami, případně dětmi a prarodiči. Nikde není právně upravena minimální výše výživného, byť existují buďto tabulky, kterými se soud může nezávazně řídit, případně existují celoevropské srovnávací tabulky výživného či jiné nezávazné právní nástroje k jejich určení. Pro výši výživného je třeba zhodnotit celkové majetkové poměry, úroveň života, možnosti, okolnosti osob vyživovaných a vyživovacích i jiné. O výši výživného vždy rozhoduje soud, pakliže není dohodnuto mezi osobami.

Úřední osoba je definována v § 14 Správního řádu. Jedná se o každou osobu, která se bezprostředně podílí na výkonu pravomoci správního orgán. Laicky řečeno, může se jednat o pána úředníka či paní úředníci na obecním úřadě, může to být ale také úředník Ministerstva. Je to jakákoliv osoba, která je pracovněprávně svázána se státním aparátem a jeho orgány, ale samozřejmě množina může být mnohem širší. Na úřední osobu jsou kladeny vysoké nároky ze strany zákonné, ale i morální – nepodjatost, objektivita, dodržování předpisů (zákonnosti), ale i jednání v souladu s etickým kodexem či s desaterem dobré správy. Jako úřední osoby mohou jednat také policisté při blokovém řízení nebo i jiní zástupci státních institucí jako jsou nejrůznější ústavy či kontrolní úřady.

Pakliže se dlužník dostane do prodlení se svým dluhem, nezaplatí tedy včas a řádně ve sjednané době, zákon či smlouva přiznává věřiteli úrok z prodlení. Je to percentuálně navýšená jistina o částku, která naskakuje každý den a která má dlužníka motivovat k co nejrychlejšímu zaplacení, jinak budou úroky nabývat a nabývat čím dál výš. Pakliže smlouva o úvěru (půjčce) nemá stanovené úroky z prodlení, je třeba mít na paměti, že je zde i tzv. zákonný úrok z prodlení. Úroky z prodlení mají kromě sankční a motivační funkce také jistou funkci hojící – z důvodu prodlení dlužníka tak jistým způsobem kompenzují věřitele.

Jedná se o pojem, který označuje škodu, která vznikla osobě a tedy to, co by získala, pakliže by o to nebyla ochuzena právě vznikem škody. Jedná se tedy o nějaký budoucí majetek, který daná osoba vlivem vzniku škody nenabyde. Škoda se nahrazuje uvedením v předešlý stav. Ušlý zisk i náhrada škody jsou instituty práva občanského, nikterak tedy nesouvisí například s trestním řízením! Dle základní zásady se škoda nahrazuje celá a je tedy spravedlivé, že je třeba nahradit i to, co by osoba nabyla v blízké budoucnosti. Například pokud osoba A srazí osobu B autem, bude mu muset nejen nahradit škodu okamžitou, ale také například mzdu, kterou by B mohl vydělat, kdyby nebyl sražen autem a nemusel se léčit. Prokazování výše škody, i ušlého zisku, je mnohdy v praxi náročné a obtížné. Častokrát je třeba i odborného posouzení znalce.