Trestní odpovědnost je následek, který zákon (Trestní zákoník) spojuje s jednáním, které naplňuje skutkové znaky trestného činu. Podle trestní odpovědnosti je poté uložena sankce, trest. Trestní odpovědnost je základním právním pojítkem mezi jednáním osoby a následným vztahem tohoto jednání k trestnému činu a skutkové podstatě, případně dále. Trestní odpovědnost nastupuje u trestných činů úmyslných i nedbalostních. Trestní odpovědnost vzniká spácháním trestného činu, ale může také zaniknout – například upuštěním od přípravy ke spáchání trestnému činu nebo účinnou lítostí nad spácháním činu. Trestní odpovědnost je vyloučena u jednání jinak trestných, které však splňují některé z podmínek stanovené zákonem – nutná obrana, krajní nouze apod, tzv. okolnosti vylučující protiprávnost.

Trestní oznámení je jedno ze základních pramenů poznávání spáchání trestné činnosti. Trestní oznámení se činí u orgánů Policie ČR, která musí s osobou podávající trestní oznámení vše sepsat a zaprotokolovat a poté bude prověřovat a učinit všechna potřebná šetření k tomu, aby odhalila skutkový stav a zda-li se skutečně trestný čin spáchal či nikoliv. Trestní oznámení je povinen převzít každý útvar Policie ČR, stejně tak jako státní zástupce. Oznámení může být učiněno mnoha způsoby – ústně do protokolu na ředitelství, služebně či jiné organizační složce Policie ČR, písemně, elektronicky, telegraficky i dálnopisem. Po podání trestního oznámení začíná první fáze trestního řízení – stádium přípravné, prověřování skutečností.

Trestní řízení je širší pojem než trestní stíhání. Trestní řízení označuje celý postup a proces soudu a orgánů činných v trestním řízení od prověřování spáchání trestného činu policí až po vydání odsuzujícího rozsudku soudem a dále. Trestní stíhání je částí řízení, a to od zahájení stíhání usnesením (dříve také sdělení obvinění) až do právní moci rozsudku či jiného rozhodnutí, kterým stíhání končí. Trestní řízení jako celek je upraveno Trestním řádem – všechny postupy jsou zde upraveny a představuje tedy i základní limity zákona pro postup orgánů vůči podezřelým / obviněným.

Trestným činem je pojmenováno takové jednání, které je trestním zákoníkem označeno jako trestné, naplňuje tedy skutkovou podstatu některého z trestných činů, a je společensky škodlivé a nebezpečné. Ke spáchání trestného činu je primárně potřeba úmyslu, pokud zákon nestanoví, že postačí nedbalost, jak vyplývá z § 13, odst. 2 Trestního zákoníku. Trestné činy jsou rozděleny do několika kategorií, od trestných činů proti životu a zdraví až po trestné činy proti republice nebo lidskosti. Trestné činy jsou projednávány v trestním řízení, které je upraveno Trestním řádem. Trestní řízení je zvláštní druh soudního řízení, ve kterém musí státní zástupce aplikovat některou z právních norem trestního práva na jednání obviněného, dostatečně takové jednání prokázat. Soud poté musí rozhodnout o vinně a trestu. Jednání musí být napasováno na jednu ze skutkových podstat trestných činů v zákoně, jinak nemůže jít o trestný čin. Tady se promítá například zásada trestního práva „nullum crimen sine lege“, tedy není trestného činu bez zákona.