Obžaloba stojí v procesním trestním řízení na opačné straně než obhajoba. Jedná se o formální právní úkon státního zástupce jakožto veřejného žalobce za stát, který je adresovaný soudu, směřující proti určitému obviněnému. Obžaloba je završením vyšetřovací fáze trestného činu, kde státní zástupce a jiné orgány činné v trestném řízení shromáždily dostatek podkladů pro vydání veřejné žaloby. O podání obžaloby je vyrozuměn obviněný, obhájce i poškození. Z obviněného se tímto úkonem stává obžalovaný. Obžaloba společně s návrhem na potrestání zahajuje stíhání před soudem. Obžaloba může být vzata zpět státním zástupcem.

Mezinárodní smlouvy i Listina základních práv a svobod staví ochranu osobnosti na přední příčky. Stejně tak občanský zákoník hned v prvních paragrafech přiznává ochranu osobnosti, do které spadá ochrana dobrého jména, pověsti, cti, ochrana jména, ochrana soukromí, ochrana rodinného života, ochrana tělesné integrity či ochrana listovních tajemství, stejně jakožto ochrana autorského práva a jiné duševní činnosti člověka. Mezi nejnovější přírůstky patří například právo být zapomenut internetovými vyhledávači, zavedené evropským nařízením GDPR na ochranu osobnosti. Ochrana osobnosti spočívá v zamezení neoprávněných zásahů fyzických a právnických osob a státu do osobnosti člověka. V případě prokázání neoprávněného zásahu může oprávněný uplatnit hned několik nároků – nárok zdržovací či nárok na zadostiučinění (nemajetkovou újmu), mimo jiné.

Ochranná známka je formou duševního vlastnictví, v rámci práva duševního vlastnictví a jeho oddělení práv průmyslových. Je to právní institut, jehož prostřednictvím lze chránit identifikační názvy firmy, výrobků nebo služeb, kterými se subjekt prezentuje a odlišuje od ostatních osob na trhu. Ochranná známka může být textová, grafická, audiovizuální či kombinací všech předešlých. Ochranné známky zapisuje Patentový úřad ČR a vede se o nich veřejná evidence. Ochranné známky platí vždy pro dané území a na určitou dobu, podléhají poplatkové povinnosti.

Mylně považovaný za řádný opravný prostředek, odpor je procesní institut, kterým se brání žalovaný proti platebnímu rozkazu a elektronickému platebnímu rozkazu. Odpor může být i prázdný, tedy neodůvodněný (blankoodpor). Odporem dává najevo žalovaný soudu, že nesouhlasí s vydaným platebním rozkazem. Pokud je řádný a náležitosti splňující odpor podán včas u příslušného soudu, je platební rozkaz zrušen a soud zahajuje nové řízení, ve kterém bude projednán návrh na vydání platebního rozkazu jako žaloba. Odpor se podává ve lhůtě 15 dní od doručení platebního rozkazu. V případě evropského platebního rozkazu je lhůta 30 dní. V trestním řízení se odpor používá jako obranný prostředek proti trestnímu příkazu, musí být podán do 8 dní poté, co byl trestní příkaz doručen. Ve správním řízení je možno podat odpor vůči správnímu příkazu do 8 dní od doručení.

Právní vztah může být ukončen několika způsoby – naplněním účelu právního vztahu, odstoupením od smlouvy, výpovědí či dohodou o ukončení. Odstoupení od smlouvy je formální zánik závazku. Smlouva se ruší od počátku, jako by k jejímu uzavření nikdy nedošlo a strany si tak musejí vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Výpověď má účinky až od podání výpovědi, případně později. Ani při odstoupení od smlouvy však nezaniká právo na smluvní pokuty, náhrady škody či vymahatelné úroky z prodlení. Odstoupit je možné pouze tehdy, pokud to umožňuje zákon (občanský zákoník).

Odvolání je řádný opravný prostředek, kterým se žalovaný či žalobce brání proti rozhodnutí soudu první instance, nejčastěji okresního soudu, ale také krajského. Odvolání musí splňovat náležitosti uvedené v občanském soudním řádu (§ 42, § 79 a také § 205 a dále). Musí být naplněn odvolací důvod. V odvolání lze uvádět nová skutková tvrzení a navrhovat důkazy pouze, pokud to povoluje zákon (prolomení zásady koncentrace řízení). Zpravidla se jedná o takové skutečnosti a důkazy, které nemohly být užity při dřívějším řízení, protože o nich například účastníci nevěděli. Odvolání směřuje řízení do druhé instance k odvolacímu soudu, kterým je nejčastěji krajský soud, případně Vrchní soud v Olomouci či Praze. O odvolání musí být účastníci vždy poučeni v soudním rozhodnutí.