Jednatel je statutární orgán společnosti s ručeným omezeným (s.r.o.). Jedná se o osobu, která má na starosti veškeré obchodní i organizační vedení společnosti, byla jmenována valnou hromadou společníků. Jedná jménem společnosti. Jednatelů může být také více, v tom případě mohou jednat každý sám za sebe nebo tvoří kolektivní orgán, kde se uplatňuje například zásada více očí. Je to zároveň valná hromada, která určuje rozsah pravomocí a jakým způsobem mohou jednatelé jednat. Jednatel může být odvolán valnou hromadou nebo může sám odstoupit. Jednatelem může být kdokoliv, i jeden ze společníků (kteří vlastní podíl na společnosti). Jednatel také zastupuje společnost vůči úřadům. V některých větších společnostech je ustanovena také dozorčí rada, která dohlíží na činnost jednatelů.

Jistina je peněžní částka, která představuje samotné jádro pohledávky, dluhu. Jistina je poskytována na základě úvěru či půjčky. Dlužník se při převzetí jistiny zavazuje, že ji do určité doby vrátí a zaplatí úroky, které k jistině naskakují během času. Jistina je splácena nejčastěji postupně a z aktuální výše se vždy počítá úrok – běžný, z prodlení, zákonný, smluvní. Jistina může být i použita jen na specifický účel, který je sjednán ve smlouvě o úvěru, poskytovatel jistiny může i od smlouvy odstoupit v případě, že by nebyla využita k účelu sjednanému.

Způsob založení právního poměru (pracovního, jiného) je jmenování. Používá se většinou u vedoucích pozic a je jednostranným právním jednáním. Děje se striktně se souhlasem jmenovaného, který nemusí být písemný. Jmenovaný může odvolat pouze ten, kdo jej jmenoval. Jmenovaný se může vzdát funkce. Obě dvě právní jednání však vyžadují písemnou formu. Jmenování se často vyskytuje u vládních či státních funkcí.

Soudní rozhodnutí nejvyšších stupňů soudů v České republice, byť nemáme anglosaské soudní právo, jsou závazná pro soudy nižších stupňů. Tvoří rámec, dotvářejí právo, podávají výklad. Tato soudní rozhodnutí jsou z pozice autority soudní hierarchie závazná pro soudy nižších stupňů, kteří se od nich nesmí odchýlit, pakliže není dána jedna ze zákonných výjimek. Hovoříme tak o judikátu, který následně tvoří soudní praxi a představuje jeden z článků práva na spravedlivý proces, předvídatelnost práva a předvídatelnost rozhodování soudů. Platí tedy, že „stejné případy by se měly posuzovat stejně.“ Judikatura, množina závazných soudních rozhodnutí, není oficiálním pramenem práva, je však závazná. Jedná se o hlavní zdroj poznávání práva a smyslu právních předpisů. Cílem každé judikatury je utvořit předvídatelný, ustálený a konstantní systém práva a rozhodování soudů.