Vlastnické právo se vztahuje ke všem věcem, tedy vše, co lze po právu za věc považovat. Mezi věci řadíme také věci nehmotné či jiné. Duševní vlastnictví představuje tedy soubor práv k nehmotným statkům, které jsou výsledkem duševní činnosti člověka a které jsou pouze zachyceny na hmotném substrátu (například písnička na CD, film na streamovací službě Netflix nebo obsah románu v knize). Právo duševního vlastnictví se dělí na autorské právo a právo k průmyslovému vlastnictví. Obě dvě odvětví mají specifika a jsou upravena rozdílnou právní úpravou. Mezi duševní vlastnictví řadíme autorská díla (obrazy, hudbu, literaturu a jiné), ochranné známky, průmyslové vzory, vynálezy a patenty, ochranná označení. Vlastník práv duševního vlastnictví může dočasně či trvale „přenechat“ výkon majetkových práv někomu jinému formou licence. Autor knihy tedy může licencí přenechat výkon rozšiřovat a distribuovat dílo nakladateli, nemůže však na nakladatele převést své autorské právo být uváděn jako autor knihy, například.