Darovací smlouva realizuje darování, tedy jeden z druhů převodu vlastnického práva mezi stranami smlouvy podle občanského zákoníku. Jedná se o bezúplatné převedení vlastnictví věci na někoho jiného. Darovat můžeme na základě písemné smlouvy, ale i na základě ústní dohody. Darovat můžeme kteroukoliv věc, kterou vlastníme nebo kterou budeme vlastnit, pakliže se dárce zaváže obdarovanému takovou věc převést. V rámci darování rozlišujeme i právně nevymahatelnou a nezávaznou společenskou úsluhu. To je institut, který pronikl do českého práva a vyjadřuje plnění druhé straně bez vůle vázat se k něčemu. Například pokud jedna osoba slíbí, že druhou pozve na večeři, neznamená to, že by byla tímto slibem vázána, mimo morální (naturální) obligaci tak činit. Nelze právně vymoci „pozvání na večeři“. Ale něco jiného už je, pokud darujeme například dárkový poukaz na večeři.

Dědické právo označuje jednak právní odvětví, které se zabývá přechodem jmění na osoby dle zákona či dědické vůle určené, ale poté označuje také individuální právo dědice na pozůstalost. Dědické právo je upraveno v občanském zákoníku, v hlavě III.

Dědické řízení, nebo také řízení o pozůstalosti, je zvláštním druhem řízení (od toho jeho zařazení do Zákona o zvláštních řízeních soudních). Jeho cílem je vypořádání pozůstalosti po zůstaviteli (zemřelém). Úkony dědického řízení provádí notář, který vystupuje jako soudní komisař z pověření okresním soudem, v jehož obvodu měl zůstavitel trvalé bydliště. Dědické řízení může být zahájeno na návrh, ale ve většině případů je zahájeno usnesením soudu, jakmile se dozví, že daná osoba zemřela, na základě oznámení matričního úřadu. Po zahájení zpravidla probíhá předběžné šetření, při kterém se zjišťuje jmění (aktiva i pasiva, majetek i dluhy) zůstavitele. Jakmile notář shromáždí všechny důležité podklady, nařídí jednání, ke kterému jsou předvoláni všichni zjištění dědicové. Zde jsou dědicové vyzváni, aby dědictví buďto přijali nebo odmítli. Nelze přijmout dědictví částečně, tedy například byt zatížený zástavním právem a hypotékou přijmout jen co do bytu a hypotéku nechat někomu jinému. Proto je nesmírně důležité si vše důkladně promyslet.

Tímto názvem se představuje výnos z akcie, která je vyplácena akcionáři na základě rozhodnutí valné hromady akciové společnosti o vyplacení zisku. Jsou vypláceny dle rozhodného dne jejich držení – čím více akcií, tím větší podíl na zisku. Výše dividend ovlivňuje kurz akcie. Neustále se mění. Dividenda podléhají jako každý příjem zdanění 15 % daňovou sazbou dle Zákona o dani z příjmu. Často akciové společnosti upravují výši dividend v základních dokumentech, aby se předešlo rozporům či výkyvům. Při vyplácení dividend se přihlíží zejména k ziskovosti firmy, možnosti reinvestovat dividenda či kurz akcií.

Dluh je jedním z pojmů závazkového práva. Obsahem každého závazku je pohledávka věřitele, který má právo na nějaké plnění, a dluh dlužníka, který má povinnost něco plnit, pohledávku uspokojit. Dluh nemusí být peněžní, finanční, může to být jakékoliv plnění, které má či mělo být plněno. Dluh musí být vždy majetkové povahy (činnost, věc, služba) a odpovídá zájmům věřitele (ten však majetkový být nemusí). Dluh se také někdy označuje jako pasivum jmění, které je složeno z aktiv (například peněžních prostředků na účtu) a z pasiv (například peněžní dluhy z úvěrové smlouvy).

Dle § 514 Občanského zákoníku a Zákona o dluhopisech je dluhopis pojmenovaný cenný papír, se kterým je spojeno právo na splacení určité dlužné částky, tedy vyplacení výnosu držiteli dluhopisu. Dluhopis je cenný papír, který umožňuje svému držiteli (musíte jej mít u sebe či na svém účtu) výplatu výnosu, aniž by musel uzavírat úvěrovou smlouvou. Dluhopisy vydávají společnosti, banky, státy, samosprávné celky, Česká národní banka či jiné obchodní korporace a fyzické osoby. Vždy je třeba schválení emisních podmínek u ČNB, zároveň je třeba, aby byl dostupný určitou dobu prospekt pro potenciální investory.