Definice advokáta zní dle § 4 Zákona o advokacii tak, že advokátem je ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou („ČAK“, nebo také „Komora“). Jedná se o svobodné právnické povolání, jehož úkolem je poskytování právních služeb za úplatu. Advokát pracuje v advokátní kanceláři sám, případně s jinými advokáty, zaučuje advokátní koncipienty a vypomáhají mu právní praktikanti či asistenti. Advokáti jsou vázáni slibem mlčenlivosti a loajálnosti vůči klientovi. Advokát může vykonávat generální praxi nebo se specializovat na určité odvětví práva. Hlavním rozdílem mezi advokátem a právníkem je právě zápis do evidence ČAK. Právník je každý absolvent právnické fakulty, kdežto advokát složil úspěšně advokátní zkoušky, složil advokátní slib a byl zapsán do evidence. Advokát musí být bezúhonný, svéprávný, s dokončeným vysokoškolským vzděláním v oboru právo (s titulem Mgr., magister iuris). Advokát je vázán nejen právními předpisy ČR, ale také etickým kodexem a jinými stavovskými předpisy, které vydává ČAK. Advokát především zastupuje klienty před soudy, správními úřady a jinými orgány, obhajuje klienty v trestních věcech, poskytuje právní rady, sepisuje listiny a zpracovává právní rozbory.

Vztah advokáta a jeho klienta je ovlivňován mnoha faktory. Jednak jsou to právní předpisy ČR (Zákon o advokacii), ale také stavovské předpisy (etický kodex), judikatura soudů (Nejvyšší soud, Ústavní soud). Advokát je také vázán nepsanými principy a zásadami, na které odkazuje například občanský zákoník (poctivost, loajalita, odborná péče). Je kladen zvláštní důraz na jednání advokáta, které musí reprezentovat advokátský stav. Zároveň je vázán slibem mlčenlivosti vůči všemu, co mu klient sdělí. Vztah mezi klientem a advokátem musí být založen na důvěře.

V případě, že je to nezbytně nutné, s ohledem na majetkové poměry, sociální poměry či skutkové okolnosti případu, může soud ustanovit obhájce ex offo (advokáta). Jedná se tak v rámci právní pomoci státu a jeho podmínek. Soud stanoví obhájce také v případě trestního řízení, pokud si jej obviněný nezvolí sám. Těmito případy může být zejména vzetí do vazby nebo v případě omezení svéprávnosti.

Advokátní tarif je zkráceným názvem vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Jedná se tedy o cenu právních služeb, kterou si advokát dohodne s klientem smluvně či dle výše zmíněné vyhlášky, či také odměnu advokáta. Tzv. ceník služeb vychází právě z této vyhlášky a je pro všechny advokáty stejný, pakliže si advokát s klientem nedohodne něco jiného ve smlouvě o poskytování právních služeb. Advokátní tarif obsahuje nejen ustanovení o odměně advokáta, ale také cenové tabulky i další podstatné informace, se kterými se klient může dopředu seznámit.

Advokátní úschova je nástrojem, který slouží ke zvýšení jistoty a důvěry, že smluvní strany řádně splní to, na čem se dohodly, v případě obchodních transakcí či koupi nemovitosti. Advokátní úschova eliminuje rizika ztráty finančních prostředků na straně klienta a na straně druhé poskytuje garanci, že v případě splnění podmínek opravdu dojde k vyplacení peněz. Peníze jsou uloženy na zvláštním účtu na jméno advokáta označeném jako advokátní úschova. Na jednom účtu může být vždy jen jedna úschova, aby nedošlo k záměně. Majetek klienta je tak oddělený od majetku advokáta a nehrozí zahrnutí do pozůstalosti, majetkové podstaty při úpadku advokáta nebo jeho ohrožení v exekuci. Odměna advokáta za úschovu je vždy smluvní, advokátní tarif tuto otázku neupravuje. Na výši odměny se tedy vždy musí klient a advokát dohodnout. Úschova se zakládá písemnou smlouvou, případně smlouvou svěřenskou, ze které mohou být oprávněný i třetí osoby mimo klienta a advokáta. V této smlouvě se stanoví práva a povinnosti stran, možnosti úročení uschovaných peněz, výplata dle podmínek. Advokát s těmito penězi nemůže libovolně nakládat. Advokát je také povinně pojištěn pro případ, že způsobí klientovi škodu při poskytování právních služeb.

Akcie jsou zvláštním druhem cenného papíru, který je vydáván akciovou společností, jejíž kapitál je rozvržen na určitý počet akcií. Jedná se o tzv. účastnické cenné papíry, se kterými je spojen podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech v této společnosti, či se kterými je spojeno právo získat takové papíry. S akciemi mohou být spojena i jiná práva, pakliže o tom rozhodne valná hromada.