Práva pacienta: jednoduše a stručně
Každý pacient je poučován o vnitřním řádu nemocnice. Avšak stejně jako pacienti nedodržují vnitřní řád nemocnice, i zdravotnický personál nepostupuje vždy tak, jak by dle zákona správně měl. Pokyny a postupy zdravotnického personálu se mohou zdát nepřiměřené či dokonce poškozující. Personál například omezuje styk pacienta s jeho dětmi, nesděluje pacientovi alternativní možnosti léčby nebo paternalisticky neinformuje pacienta o všech možnostech. Vznikla také například falešná domněnka, že pokud pacient nepodepíše tzv. negativní revers, nemůže nemocnici opustit. Toto vše ale vyvrací právní předpisy, především zákon o zdravotních službách, který zakládá pacientům určitá práva v období léčby. Jedná se zejména o právo pacienta na přítomnost blízké osoby, právo na informace nebo právo na informovaný souhlas.
Právo pacienta na kontakt se svým dítětem 24/7
Pacient – rodič – má často při své vlastní hospitalizaci strach o to, kdo se bude starat o jeho děti a v takové citlivé situaci je chce mít na blízku. Zdravotnický personál ale často prosazuje různá opatření, která omezují neustálý styk s dětmi. Omezení, jako například že novorozenec smí spát pouze ve vozíčku a nesmí spát s matkou v posteli nebo případy, kdy mohou děti navštěvovat pacienty pouze v návštěvních hodinách, jsou zásadně v rozporu s právy pacienta.
Dle zákona o zdravotních službách má pacient právo na přítomnost blízké osoby, a to bez ohledu na svůj věk. Osoby blízké jsou definovány občanským zákoníkem jako příbuzní v řadě přímé, sourozenci, manželé a partneři v registrovaném partnerství. Je jasné, že do této skupiny tedy spadají i děti pacienta. Děti nejsou návštěvou a nemusí se stýkat s pacientem pouze ve stanovených návštěvních hodinách. Praxe je však diametrálně odlišná.
Opatření mohou být racionální a důvodná v případech, kdy pacient trpí infekčním onemocněním, kontakt by narušoval poskytnutí zdravotních služeb pacientovi nebo by to zasahovalo do práv jiného pacienta neúměrným a nedůvodným způsobem. Vnitřním řádem nesmí být neúměrně zasaženo do práv pacienta, proto by omezení kontaktu s dítětem mělo nastat ve výjimečných případech v naprosto mimořádných situacích. Dle našeho názoru je třeba toto vykládat spíše restriktivně vůči opatřením zdravotnických zařízení.
Styk s dítětem je součástí rodičovských práv dle občanského zákoníku. Navíc podle listiny základních práv a svobod může být dítě odloučeno od rodiče pouze na základě zákona, a to řádně odůvodněným rozhodnutím soudu.
Právo na informace
Zdravotnické zařízení musí srozumitelně informovat pacienta o jeho zdravotním stavu a o léčebném postupu dle Zákona o zdravotních službách. Pokud lékař sdělí pouze jím preferované možnosti léčby, jedná se o zásah do práva na informace. Pacient má dále samozřejmě právo ptát se na doplňující otázky. Právo na informace o pacientovi mohou mít také třetí osoby, jelikož pacient si může určit, kterým osobám mají být informace sděleny a naopak kterým ne.
Výjimku z tohoto pravidla představuje tzv. terapeutické privilegium. Lékař může některé informace o nepříznivé diagnóze zdravotního stavu pacienta zatajit, pokud by taková informace způsobila pacientu závažnou újmu. Toto je však extrémní výjimkou a lékař k ní musí přistoupit v případech nejvyšší nouze, pouze v nezbytném rozsahu a po nezbytnou dobu. Lékař se však před tím musí snažit právo pacienta naplnit. Lékař musí vždy informovat pacienta, pokud by pak měla být umožněna preventivní léčba či by jeho stav byl rizikem pro jeho okolí. Pacient si také může vyžádat pravdivé informace z důvodu vypořádání osobních záležitostí.
Propuštění z nemocnice a jak funguje revers
Není pravdou, že pokud pacient již nechce setrvávat v nemocnici, aniž by byl zcela vyléčený, musí podepsat revers. Revers je laicky označen dokument, který vyjadřuje souhlas či nesouhlas s poskytováním zdravotní péče a je tedy spojen s právem na informovaný souhlas. Negativní revers – nesouhlas s poskytováním služeb – je informací pro zdravotníka o individuálních přání pacienta. Revers je podepisován hlavně z důvodu ochrany lékaře, kdy pacient bere na vědomí důležité skutečnosti (rizika, možnosti, omezení…) a o tomto je vyhotoven důkaz. Pacient revers není povinen podepsat. Pokud se jej rozhodne nepodepsat, tak lékař postupuje podle § 34 zákona o zdravotních službách, a tedy do záznamu tuto skutečnost doplní a poté jej podepíše lékař sám a svědek.
Negativní revers nelze využít, pokud zdravotní služby lze poskytnout i bez souhlasu. Jde o případy neodkladné péče, kdy zdravotní stav pacientu neumožňuje (ne)souhlas vyslovit nebo jde o léčbu vážné duševní choroby, která by v důsledku neléčení vedla k vážnému poškození zdraví. Tento postup však musí být vždy řádně odůvodněn a nejedná se o „ulehčení“ pro zdravotníky.
Dříve vyslovená přání
Lékaři mají povinnost respektovat dříve vyslovená přání pacienta. Pokud má pacient za to, že se v budoucnu dostane do situace, ve které nebude schopen vyslovit svůj souhlas nebo nesouhlas s poskytováním zdravotních služeb, může využít institut dříve vysloveného přání. Toto přání má zákonem danou písemnou formu s úředně ověřeným podpisem, ale pacient jej může využít i v průběhu samotné hospitalizace, kdy jeho přání bude zaznamenáno do zdravotní dokumentace s podpisem pacienta, lékaře a svědka. V rámci přání si může pacient vyhradit zákaz určitého zákroku či postupu, nemůže si však vyhradit postup či provedení zdravotní péče, které odporuje uznávaným postupům.
Další práva pacientů
Zdravotní personál má povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které se dozví při výkonu svého povolání včetně zdravotního stavu pacienta. Pacienti mají právo zvolit si zdravotníka poskytujícího zdravotnické služby, přijímat návštěvy nebo právo na duchovní péči a duchovní podporu dle svého vyznání. Pacient má dále právo na druhý názor, což znamená, že má právo vyžádat si konzultační služby od jiného zdravotníka. Pacient by měl být vždy informován o ceně poskytovaných služeb předem a zda-li jsou kryty jeho zdravotním pojištěním. Existují totiž případy, kdy zdravotník požadoval po pacientech platby za zákroky hrazené pojišťovnou či požadoval uhradit „vstupní/registrační poplatky“ za hrazenou péči. Česká asociace asistenčních společností také upozorňuje na tzv. lovce nehod, kteří jsou především proslulí v lyžařských střediscích v Itálii a Rakousku. Tito lovci nehod využívají stresové situace, kdy přesvědčí pacienta, že musí podstoupit ošetření či operaci, které však není třeba neodkladně podstoupit. Pacient službu uhradí, avšak po návratu do ČR mu pojišťovna nemusí tyto služby uhradit. Doporučujeme tedy, aby pacient ihned po úrazu kontaktoval pracovníky asistenční služby, jejichž kontakt získá při sjednání pojistky.
Připravované novely zákona o zdravotních službách a jejich promítnutí do práva pacientů
V rámci již minulého roku se debatovalo o dvou novelách zákona o zdravotních službách. První novela pojednává především o elektronizaci zdravotnictví, úpravě vedení elektronické zdravotnické dokumentace, a především zavedení telemedicínských zdravotnických služeb, díky kterým bude možné poskytovat zdravotní služby na dálku jako jsou konzultace, posuzování snímků či telemonitoring. Tato novela byla již schválena vládou a aktuálně je projednávána v Poslanecké sněmovně.
Druhou, více kontroverzní, je novela, kterou připravilo ministerstvo zdravotnictví a v rámci které bylo zatím pouze ukončeno připomínkové řízení. Tato novela mimo jiné zpřesňuje vymezení hospiců a center duševního zdraví a nově upravuje poskytování zdravotních služeb v centrech komplexní péče o děti.
Co se však nejvíce dotýká práva pacientů v rámci této novely jsou nově zavedená práva obětí domácího nebo sexuálního násilí, kteří by si nově mohli zažádat o změnu ošetřujícího zdravotníka a mají právo na poskytnutí informací o dostupné sociální, psychologické a právní pomoci. Navíc konkretizuje právo na přítomnost osoby blízké, opatrovníka nebo zákonného zástupce, kdy stanovuje, že zdravotník za jejich přítomnost nesmí požadovat platbu.
Nově také více upravuje právo na duchovní péči. Zde zavádí povinnost poskytovatele zajišťovat duchovní péči, pravidla pro její poskytování a podmínky pro výkon funkce nemocničního kaplana. Tato část novely je však hojně kritizována, jelikož například podle Hospodářské komory by měla být duchovní péče zajišťována nadále církvemi a nová povinnost pro zdravotníky tuto péči zajišťovat představuje pouze novou administrativní zátěž. Kontroverzním tématem je také stanovení podmínek pro výkon funkce nemocničního kaplana, kdy tím dle ministerstva kultury dochází k zasažení do vnitřních záležitostí církví. Novela také stanovuje, že poskytování duchovní péče musí mít ekumenickou povahu. Podle názoru ministerstva školství tím novela připouští duchovní péči pouze ke vztahu ke křesťanským církvím, což je v rozporu s právem na svobodné náboženské vyznání.
A co dělat, pokud Vaše práva jakožto pacienta nejsou dodržována?
Pacient by vždy měl na svá práva upozornit a pokud by pacient nebyl spokojen s postupem poskytovatele zdravotních služeb, může podle zákona o zdravotních službách podat stížnost nejdříve samotnému poskytovateli a pokud zde s jejím vyřízením nesouhlasí, může se obrátit se stížností k příslušnému správnímu orgánu.