Určení výživného je komplexní a náročný proces, kterým se stanovuj výše vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi, dětmi a rodiči, mezi manželi či mezi druhy a družkami, případně dětmi a prarodiči. Nikde není právně upravena minimální výše výživného, byť existují buďto tabulky, kterými se soud může nezávazně řídit, případně existují celoevropské srovnávací tabulky výživného či jiné nezávazné právní nástroje k jejich určení.
Pro výši výživného je třeba zhodnotit celkové majetkové poměry, úroveň života, možnosti, okolnosti osob vyživovaných a vyživovacích i jiné. O výši výživného vždy rozhoduje soud, pakliže není dohodnuto mezi osobami.
Rady a tipy:
Výživné jde určit i jinak, než z příjmu. Není-li příjem znám, odvodí se od celkového majetku. Není-li známo nic, lze brát v potaz potenciální příjem s dosaženým vzděláním a v dané profesi, i když jej formálně nemáte. Také se může přistoupit k právní fikci, která může být až nepřiměřená.
Nejčastější chyby:
Povinní rodiče často zatajují příjmy či majetek, aby měli co nejnižší výživné. Mějte však na paměti, že výživné slouží dítěti, ne danému rodiči. Výživné stanovené soudem, který vychází z potenciálního příjmu, může být až zdrcující. Vždy je proto lepší raději přiznat a chtít menší, než obvyklé, s odůvodněním.
