Nájemní smlouva je jedna z pojmenovaných smluv, které občanský zákoník výslovně upravuje ve své čtvrté části. V nájemní smlouvě se pronajímatel zavazuje přenechat dočasně k užívání věc ve svém vlastnictví nájemci, který se zavazuje pronajímateli platit nájemné. Předmětem nájmu může být jakákoliv hmotná nezastupitelná věc, movitá i nemovitá. V případě nemovitosti se vyžaduje vždy písemná smlouva. Zároveň v nájemních smlouvách o nemovitostech platí zákonná kogentní ustanovení o zvýšené ochraně nájemce.
Častokrát se stává, že pronajímatel udává do nájemní smlouvy ustanovení, která nemohou být platná ze zákona, jedná se tedy o ustanovení, ke kterým se nepřihlíží – například ustanovení o smluvní pokutě.
Nájemní smlouvy končí uplynutím doby, odstoupením od smlouvy, výpovědí či dohodou stran. Nájemní smlouva se může automaticky prodlužovat (v závislosti na předmětu nájmu).
Rady a tipy:
Vždy se poraďte o nájemní smlouvě s advokátem. Dávejte si pozor na automatické prodlužování nájemních smluv na dobu neurčitou! Nájemní smlouva musí být písemná jen u nájmu bytu či nebytového prostoru. Nájem požívá zvláštní ochrany zákona při jeho rušení.
Nejčastější chyby:
Pronajímatele do nájemních smluv často dávají ustanovení, která jsou v rozporu se zákonem. Změna vlastníka bytu nemá vliv na nájem bytu. Pronajímatel nemůže zakázat chov domácích mazlíčků, za škody však ručí nájemci.
