Rezervační smlouva je inominátní (nepojmenovaný) typ smlouvy dle občanského zákoníku, který ji nikde přímo neupravuje, ovšem stále se řídí obecnými ustanoveními. Rezervační smlouvy jsou nejčastěji sjednávány při rezervaci nemovitosti ke koupi, často slouží jako předstupeň, první krok v dlouhém procesu koupě nemovitosti. Navazují na ně buďto přímo kupní smlouvy nebo také smlouvy o smlouvách budoucích kupních. Obsah rezervačních smluv je jednoduchý – nejčastěji se jedná o závazek prodejce neinzerovat nemovitost nikde jinde a nenabízet ji, „rezervovat“, aby kupující získali potřebný čas k rozhodnutí, jestli nemovitost koupí či nikoliv. Pakliže jednání o koupi jdou dobře, sepíše se poté smlouva o smlouvě budoucí, kde se kupující zaváže nemovitost v budoucnosti koupit a začne shánět prostředky ke koupi. Poté je konečným článkem kupní smlouva, ve které se zaplatí cena nemovitosti a převede se vlastnické právo k nemovitosti.
Rezervační smlouvy nepředstavují jednoznačně, a to i dle ustálené judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, závazek nemovitost koupit – pořád z ní může kupující „vycouvat“.
Rady a tipy:
Rezervační smlouvy nejsou absolutním chytákem na kupce. Judikatura se stále více přibližuje k tomu výkladu, že nelze povinnosti v rezervační smlouvě nikterak pokutovat. Smluvní pokuty postihující odstoupení či jiné zrušení smlouvy jsou takřka nevymahatelné.
Nejčastější chyby:
Při uzavření rezervační smlouvy nevzniká vlastnické právo ani právo předkupní, nýbrž právo na omezení nabídky domu jiným potenciálním kupcům.
