Institut promlčení je institut právního řádu, kterým se zakončuje doba, kdy mohla být povinnost dlužníka vymáhána úspěšně věřitelem. Věřitel tedy svá práva nevykonal tehdy, když měl a z pohledávky za dlužníkem se tedy stává naturální obligace, kterou dlužník již nemusí plnit a nemůže k tomu být donucen. Jedná se tedy o oslabení úspěšného vymožení pohledávky. Pohledávka promlčená může být i nadále uplatněna u dlužníka či před soudem, pakliže však dlužník vznese námitku promlčení, soud nemůže promlčené právo věřiteli přiznat.
Promlčují se všechna majetková práva, a to v zákonem stanovených řádných a mimořádných lhůtách. Tyto lhůty běží ode dne, kdy mohlo být právo vymáháno u veřejného orgánu poprvé. Marné uplynutí lhůty nelze věřiteli prominout. Promlčecí lhůty však neběží zcela jednotně, v některých případech lhůty stojí (neběží, jako v případě podání žaloby na soud). U některých práv neběží promlčecí lhůty vůbec, například u náhrady nemajetkové újmy, kterou může osoba požadovat i čtyřicet let dozadu.
Právo vlastnické se nepromlčuje nikdy.
Rady a tipy:
Každý věřitel si musí lhůty promlčení hlídat. Pro prodloužení je dobré využít institutu uznání dluhu (dlužník dluh uzná písemně a započne nová lhůta). Začátek lhůty lze posunout ještě o dobu, ve které se v uznání dlužník zaváže zaplatit. Tento postup však nelze uplatnit ve spotřebitelských vztazích.
Nejčastější chyby:
Dlužník nenamítá námitku promlčení u dluhů. Lhůty promlčení přestávají běžet během soudního řízení. U rozhodnutého nároku již nelze namítat promlčení po skončení soudního řízení.
