Opatrovnictví je forma zastoupení účastníků řízení, při kterém hrozí, že by bylo neúměrně a neoprávněně zasaženo do práv některého z účastníků. Opatrovnictví vzniká ze zákona či rozhodnutí veřejného orgánu. Opatrovník zastupuje účastníka v celém rozsahu nebo rozsahu určeném. Opatrovník musí jednat v nejlepším zájmu opatrovaného a jeho jednání nesmí být v rozporu se zájmy opatrovaného.
Opatrovnictví může být stanoveno ad hoc pro určité řízení, případně také na dobu určitou – v případě soudního opatrovnictví nesvéprávných osob.
Rady a tipy:
Opatrovník dítěte musí vždy zjišťovat jeho názor – není to moc nad dítětem, ale je to pomoc dítěti rozhodovat. Opatrovníci si mohou při správě jmění odečíst náklady související se správou jmění. Každý opatrovník má poté i právo na odměnu, jejíž výši určuje soud s ohledem na výnos jmění.
Nejčastější chyby:
Opatrovník stanovený pro správu majetku jedná mimo rozsah stanovený rozhodnutím, případně neplní své povinnosti, jak má, byť jedná dle svého nejlepšího svědomí.
