Cena představuje dle občanského zákoníku hodnotu věci, lze-li ji vyjádřit v penězích. Cena může být určena prodávajícím, dohodnuta mezi prodávajícím a kupujícím nebo navržena kupujícím, třeba i bez ohledu na něco jiného v rámci smluvní volnosti a autonomie vůle.
Pakliže se určuje cena věci, určuje se zpravidla jako cena obvyklá v místě a čase určení, ledaže je ujednáno něco jiného nebo stanoví-li tak zákon. Vedle ceny obvyklé existuje ještě mimořádná cena, ta se objevuje v případech, že určujeme cenu s přihlédnutím ke zvláštním poměrům nebo zvláštní oblibě.
Rady a tipy:
Cena nemusí být vždy ujednána výslovně – postačí jen úmysl právního vztahu být úplatný. Zároveň může být cena měněna, pakliže s tím souhlasí obě strany. Cenu navíc lze navyšovat i snižovat uplatněním rozličných práv (právo z vadné věci).
Nejčastější chyby:
Nestanoví-li se cena výslovně, považuje se za cenu obvyklá cena věci v době a místě prodeje/koupě, neznamená to tedy, že je věc zdarma, pokud se nejedná o dar.
