Valná hromada je nejvyšší orgán obchodní společnosti, která rozhoduje o základních otázkách mimo obchodní vedení, které je svěřeno jednatelům či jednateli. Valná hromada se sestává ze společníků či akcionářů, tedy osob, které drží podíl na společnosti. Valná hromada musí být usnášeníschopná, aby mohla rozhodovat. Valnou hromadu svolává na základě zákona či dle společenské smlouvy jednatel, který uvede na pozvánce také důvod svolání valné hromady. Valná hromada slouží hlavně ke hlasování o základních otázkách.
Jedná se o věcné právo k věci cizí. Účelem tohoto práva je, aby někdo jiný mohl vykonávat a využít určité části užitné hodnoty jiné věci. Ten, v jehož prospěch je věcné právo zřízeno, tak může od povinného požadovat, aby něco strpěl či něčeho se zdržel. Věcná břemena rozlišujeme podle obsahu povinností a práv, mohou to být služebnosti i reálná břemena. Věcná břemena mohou být založena smlouvou, ale i rozhodnutím soudu či správního orgánu. Jedná se tak o jedno z omezení vlastnického práva. Vlastník věci najednou nemůže vykonávat své vlastnické právo vůči všem neomezeně, ale je vázán k určitému chování vůči určitým osobám. Věcná břemena jsou rozličná v podobě i charakteristice. Nejčastěji se setkáme s věcným břemenem u práva cesty. Pakliže se k sousednímu pozemku nelze dostat jinak, než přes pozemek náš, může soud rozhodnout o zřízení věcného břemene či můžeme se se sousedem domluvit na tom, že bude moci soused přejíždět přes náš pozemek.
Vlastnické právo se řadí mezi věcná práva, tedy práva k věcem. Vlastnické právo je absolutní, působí proti všem (erga omnes). Vlastník může kohokoliv vyloučit z užívání věci, pakliže k tomu nemá právní titul. Vlastnické právo navíc požívá zvláštní právní ochrany, například tím, že se nikdy nemůže promlčet (vyjma extrémně výjimečné případy vydržení věci). Vlastnické právo představuje právní vztah vlastníka k věci vlastněné, které utváří vlastnictví osoby. Vlastník je omezen v nakládání se svým vlastnickým právem pouze zákonem. Vlastník má především povinnost své vlastnictví vykonávat tak, aby nedošlo k ohrožení, poškození či narušení jiného vlastnického práva. Zároveň je stanoveno v Listině základních práva svobod, že vlastnictví zavazuje.
Pakliže dlužník neplní dobrovolně, ba ani poté, co mu byla uložena povinnost plnit soudem, je třeba přistoupit ke státnímu donucení – výkonu rozhodnutí. Rozhodnutí je vykonatelné, je-li pravomocné a nelze-li jej již změnit, zároveň je opatřeno doložkou vykonatelnosti a stal se z něj exekuční titul. Výkon rozhodnutí (exekuce) je v České republice dvojí – dle občanského soudního řádu (soudní výkon rozhodnutí) a exekučního řádu (výkon soudním exekutorem). Cílem výkonu rozhodnutí je vymožení splnění povinnosti. Je jen na daném věřiteli, jak rozhodnutí vykoná či bude vynucovat.
Vykonatelnost je vlastnost soudního rozhodnutí, která nastává po právní moci. Pakliže je soudní rozhodnutí vykonatelné, je možno povinného donutit k plnění uloženému rozhodnutím státní mocí. Vykonatelné rozhodnutí může být i takové, které ještě nenabylo právní moci, a to v případě předběžných opatření či za okolností stanovených zákonem. Vykonatelnost je pouhá vlastnost rozhodnutí, které může být vykonáno. Neznamená automaticky, že je rozhodnutí nařízeno k vykonání. Pouze oprávněný rozhoduje, zda-li bude vykonatelné rozhodnutí vykonáno či ne.
Společné jmění manželů se vypořádává zásadně po či při rozvodu, ovšem mohou nastat situace, kdy k němu dojde i před rozvodem za trvání manželství. Vypořádáním se rozumí zrušení společného jmění manželů a rozdělení jmění mezi oba dva manžele, ideálně po polovině. Vypořádání může být docíleno dohodou manželů, ale i rozhodnutím soudu.
Vyšetřování trestné činnosti je prvotní část trestního řízení, která nastává před trestním stíháním. Vyšetřování se vede za dozoru státního zástupce, orgány činnými v trestném řízení (Policie ČR). Při vyšetřování se zjišťují skutkové okolnosti spáchání trestného činu a shromažďují se důkazní prostředky pro to, aby později mohla být podána veřejná žaloba. Vyšetřování je postup upravený zejména Trestním řádem, Zákonem o polici ČR, případně jinými právními předpisy. Nad orgány činnými v trestním řízení bdí Generální inspekce bezpečnostních sborů. Fáze vyšetřování trestného činu může být ukončena podáním obžaloby (veřejné žaloby), návrhem schválení dohody o vinně a trestu, případně zastavením trestního řízení. Platí, že obhájce by měl být již v tento moment přítomen většině dění, aby mohl svého klienta účinně chránit před nezákonným postupem.
Vyšší moc je právní označení pro všechny právní události či skutečnosti, které nemohou být člověkem ovlivněny a které jsou mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné. Jedná se o okolnost vylučující protiprávnost, neboť za ně nelze odpovídat. Jedná se o bouřky, povodně, výbuchy sopky či jiné přírodní katastrofy. Může se jednat také o společenské události jako revoluce či válku.
Vazba, rozlišujeme od vězení, je dočasné opatření omezující osobní svobodu obviněného. Jedná se o formu opatření, které má zabránit v tom, aby obviněný v trestním řízení nemohl dále pokračovat v trestné činnosti, ovlivňovat svědky nebo uprchnout (vyhnout se soudu) předtím, než bude rozhodnuto o jeho vině či nevinně. Do vazby může být dán i nevinný, nikterak to nerozhoduje o tom, zda-li trestný čin skutečně spáchal nebo ne a k tomu by se také mělo přistupovat tímto způsobem. Vazba se vykonává ve vazební věznici.
Věřitelem je fyzická či právnická osoba, která má pohledávku za dlužníkem. Věřitel má tedy právo na plnění od dlužníka, které bylo založeno smlouvou. Věřitelem může být například člověk čekající na vrácení věci nebo třeba obchodní společnost, která čeká na zaplacení půjčky od dlužníka. Nemusí se tak jednat vždy jen o peníze, ale i o věci. Věřitel má práva vůči dlužníkovi, ale také povinnosti. Ty jsou upraveny na mnoha různých místech občanského zákoníku. Pozice věřitele je vždy v rámci jednoho určitého právního vztahu. Osoba A tak může být zároveň dlužníkem, ale i věřitelem, vůči osobě B. Jeden vztah může být nájemní, druhý může být založen zápůjčkou.
Vklad společníka je vyjádřen peněžní částkou (i v případě nepeněžitých vkladů, kde musí být odborně oceněn). Jedná se o naplnění základního vztahu mezi společností (právnickou osobou) a společníkem (fyzickou osobou). Vklad reflektuje podíl, tedy poměr společníka ke společnosti. Vkladem může být peněžitá částka, know-how, cenný papír, nemovité i movité věci, práva duševního vlastnictví atd.
Vyhláška je jeden z podzákonných pramenů práva, které vytvářejí ministerstva, případně jiné subjekty státní správy či samosprávy, v mezích zákona a na základě zákona, pokud jsou k tomu zákonem výslovně zmocněny a výhradně k provádění zákona. Vyhlášky se liší od nařízení vlády, protože vláda nepotřebuje výslovné zákonné zmocnění. Znakem vyhlášky je obecnost, která spočívá v tom, že je adresovaná neurčitému množství subjektů a týká se neurčitého počtu věcí. Vyhláška většinou upřesňuje záležitosti zákona, které jsou v ní konkretizovány. Vyhláška nemůže jít proti zákonu (contra legem) či nad zákon (praetem lege).
Pakliže je za trestný čin uložen zákonný trest, ten může být vykonán buďto dobrovolně nebo k němu může být odsouzený donucen státní mocí. Nejčastěji se setkáváme s termínem výkon trestu odnětí svobody. Výkon trestu lze i odložit, jedná se o výkon trestu podmíněný, kdy je odsouzenému umožněno nevykonat uložený trest, pakliže prokáže po určitou dobu, že upustil od trestné činnosti a nebude ji opakovat. Odsouzený je tedy „v podmínce“.
Spoluvlastnictví ke společné věci je dobrovolné společenství vlastníků. Nikdo však nemůže spoluvlastníky nutit k setrvání v tomto společenství proti jejich vůli. V tomto případě se mluví o vypořádání podílového spoluvlastnictví. K tomu může dojít mimosoudně (dohodou spoluvlastníků) nebo soudním rozhodnutím, které je výsledkem řízení zahájeného na návrh některého nebo všech spoluvlastníků. Nejčastějším způsobem vypořádání spoluvlastnictví je vyplacení spoluvlastníka, prodání věci a rozdělení peněžních prostředků.
Výpověď je jednostranné právní jednání, kterým dochází k zániku závazku po uplynutí výpovědní doby. Výpověď nájmu vždy vyžaduje písemnou formu a musí být prokazatelně doručeno druhé straně. Nájem uzavřený na dobu určitou může nájemce vypovědět pouze tehdy, změní-li se okolnosti, za nichž strany nájem uzavřely. Nájem na dobu neurčitou lze vypovědět kdykoliv. Platí, že u výpovědi nájemní smlouvy k nemovitosti je vždy výpovědní doba tři měsíce, počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po tom, co byla doručena výpověď. Pronajímatel může nájemní smlouvu vypovědět pouze ze zákonných důvodů, které musí být ve výpovědi uvedeny. Pokud tak neučiní, je výpověď neplatná.
Výpovědí pracovní smlouvy se myslí jednostranné právní jednání ze strany zaměstnavatele či zaměstnance a to e zkušební době. Mimo zkušební dobu může dát výpověď pouze zaměstnanec, kterému začne běžet dvouměsíční výpovědní doba, po kterou ještě setrvává v zaměstnaneckém poměru. Výpověď musí být vždy písemná a musí být doručena do vlastních rukou. Mimo zkušební dobu musí zaměstnavatel vždy uvést některý z výpovědních důvodů, jinak je výpověď neplatná.
Výslech podezřelého je nejběžnější důkazní prostředek trestního řízení, který slouží ke zjištění informací, které mohou vést k dopadení pachatele, případně k úspěšnému podání obžaloby. K výslechu mohou být předvoláni podezřelí, poškození i jiné osoby. Nedostavení se k výslechu musí být předem a ze závažného důvodu omluveno a to jen ve výjimečných případech. Výpověď může být také odepřena ve výjimečných případech, kdy by výpověď mohla způsobit trestní stíhání osobě blízké. Zároveň je zde povinnost vypovídat pravdivě a nic nezamlčovat.