8:00 - 18:00
Telefon 8:00 - 20:00
Menu

Právní pojmy „S“

Sbírka zákonů ČR

Sbírka zákonů (zkráceně sb. vždy za číslem zákona, například Zákon č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník) je list, ve kterém se vyhlašují české právní předpisy. Vyjma sbírku zákonů máme také sbírku mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázaná. Sbírků zákonů ČR vydává Ministerstvo vnitra. Právní úpravu sbírky zákonů najdeme v zákoně č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv. Sbírka zákonů patří mezi základní prostředky státu k tomu, aby se zákony mohly dostat ke všem adresátům – občanům státu. Jedná se tak o základní předpoklad pro celý právní systém, ale i jeho zásady – občan musí být schopen se se zákonem seznámit a musí mu být přístupny v přijatelné podobě. Představuje ale také onu „neznalost zákona neomlouvá“. Sbírka zákonů je nesmírně důležitá, avšak lidsky je těžké přečíst všechny právní předpisy. Jen Česká republika má účinných a platných více než 10 000 právních předpisů! Některé z nich jsou dokonce stále platné a účinné, byť nepoužívané, ještě z první republiky.

Smír

Smír je dohoda, která je uzavřena mezi stranami sporu v občanskoprávním soudním řízení, kterou na jejich návrh schválí soud a která má stejné účinky, jakoby soud rozhodl sám rozsudkem. Jedná se o preferovaný „konec“ soudního řízení. Smír je tím nejlepším lékem na každý právní problém, neboť pokud si strany sporu, i přes svou nevraživost, jsou schopny sepsat a dojednat podmínky smíru, je vždy takový smír daleko lepší, než kdyby rozhodoval soud. Smír představuje poslední šanci stran dohodnout se k alespoň nějaké spokojenosti obou stran. Zajímavou statistikou je také fakt, že strany dodržují spíše smír, který uzavřely před soudem, než samotný rozsudek. Pokud tedy máte možnost, vždy se alespoň snažte vyřešit věc smířlivě. Institut smíru existuje již od dob antiky, starého Říma. Více než dva tisíce let tohoto institutu a jeho praxe dokazuje, že se jedná o skutečně efektivní řešení problému. Se smírem může hlavně pomoci zkušený advokát. Nebojte se tak v této věci na něj obrátit.

Smlouva o dílo

Tento typ smluv, upravených zákonem v ustanovení § 2586 až 2635 Občanského zákoníku, je stejně rozšířený jako kupní smlouva. Ve smlouvě o dílo se zhotovitel díla zavazuje vyrobit či provést něco pro objednatele. Smlouvu o dílo například uzavíráte se stavebníkem, který vám postaví nový domov nebo třeba i opravářem. Někdy je velice těžké rozlišit smlouvu o dílo a kupní smlouvu, převážně však platí, že u smlouvy o dílo jde především o vykonání činnosti, provedení úkonu nebo výrobu. Smlouva o dílo může být písemná i ústní, zpravidla je vždy za úplatu. Spolu s kupní smlouvou patří smlouva o dílo jedním z nejčastějších sporů před soudy. Chcete limitovat negativní důsledky či pojistit se, mít vše pod kontrolou? Zkušený advokát dokáže navrhnout jasnou, stručnou a plnohodnotnou smlouvu o dílo, díky které budou obě strany znát své práva a povinnosti a nebude žádných pochyb. Advokát v brně, JUDr. Martin Halahija, vám rád zodpoví veškeré vaše otázky.

Smlouva o nájmu bytu

Nájemní smlouva je jedna z pojmenovaných smluv, které občanský zákoník výslovně upravuje ve své čtvrté části. V nájemní smlouvě se pronajímatel zavazuje přenechat dočasně k užívání věc ve svém vlastnictví nájemci, který se zavazuje pronajímateli platit nájemné. Předmětem nájmu může být jakákoliv hmotná nezastupitelná věc, movitá i nemovitá. V případě nemovitosti se vyžaduje vždy písemná smlouva. Zároveň v nájemních smlouvách o nemovitostech platí zákonná kogentní ustanovení o zvýšené ochraně nájemce. Častokrát se stává, že pronajímatel udává do nájemní smlouvy ustanovení, která nemohou být platná ze zákona, jedná se tedy o ustanovení, ke kterým se nepřihlíží – například ustanovení o smluvní pokutě. Nájemní smlouvy končí uplynutím doby, odstoupením od smlouvy, výpovědí či dohodou stran. Nájemní smlouva se může automaticky prodlužovat (v závislosti na předmětu nájmu).

Smlouva o smlouvě budoucí

Touto smlouvou se jedna strana zavazuje druhé straně, že v budoucnu uzavře v určité lhůtě určitou budoucí smlouvu. Pakliže lhůta není ujednána, musí být tato budoucí smlouva ujednána do jednoho roku. Pakliže druhá strana nevyzve první stranu k uzavření budoucí smlouvy, povinnost zaniká. Zavázána strana musí tuto smlouvu uzavřít, v opačném případě může být sankcionována smluvní pokutou či jiným institutem. Smysl této smlouvy je především pojistit si budoucí uzavření smlouvy a to i v případě, že by jedna ze stran chtěla na poslední chvíli vycouvat. Sjednává se tak velice často před uzavřením kupní smlouvy na nemovitost.

Soudní poplatek

Soudní poplatek představuje poplatkovou povinnost, kterou musí zaplatit každý, kdo se chce domáhat u soudu ochrany svých subjektivních práv. Soudní poplatek je vypočítán dle Zákona o soudních poplatcích a jeho přílohách. Povinnost uhradit soudní poplatek vzniká podáním návrhu či žaloby k příslušnému soudu. Soudní poplatek je příjmem státního rozpočtu. Má funkci úhradovou, tedy má pokrýt alespoň část výdajů na vedení soudního řízení (plat soudce, náklady apod.). Má ale také funkci preventivní – má zabránit zbytečným či šikanózním žalobám a podáním. Bez uhrazení soudního poplatku nemůže být v řízení pokračováno a soud jej zastavuje. Žaloby na plnění (peněžní i jiné) jsou zpravidla zpoplatněny 1 000 Kč, pakliže se požadované plnění pohybuje do 20 000 Kč, kdežto nad 20 000 Kč už se poplatek vypočítává 5 % z požadované částky. Nejvyšší možnou částku soudního poplatku jsou 2 000 000 Kč. Soudní poplatek je součástí nákladů řízení, které lze požadovat proplatil po straně, která prohraje. Zároveň je možno osvobodit od povinnosti platit soudní poplatek, splňuje-li žadatel všechny podmínky.

Společenská smlouva

Společenská smlouva je právní jednání, kterou mezi sebou uzavírají zakladatelé obchodní korporace a jíž se obchodní korporace zakládá. Musí být vždy písemná a musí mít podobu veřejné listiny (forma notářského zápisu nejčastěji). Společenská smlouva upravuje formu společnosti, sídlo, firmu, statutární orgán a jeho pole působnosti, obchodní zastoupení i jiné okolnosti nad rámec zákona. Upravuje tedy vztah zakladatelů (společníků) a obchodní korporace (právnické osoby).

Spoluvlastník

Jednu věc může mít ve vlastnictví více osob. Mluvíme tak o spoluvlastnictví a spoluvlastnících. Každý spoluvlastník vlastní určitou část (podíl) na věci, o věci však rozhodují společně, s hlasovacími právy dle výše podílů. Podíl spoluvlastníků může být buďto ideální nebo reálný. Ideální je vymezen pouze abstraktně, kdežto reálný může být vymezen částmi (někdo karosérii, někdo zase motor). Spoluvlastnictví může vznikat i ze zákona (dědictví, společné jmění manželů). Spoluvlastníci nemohou být nuceni setrvávat ve společenství, mohou tedy vystoupit a mají právo na vyplacení. Zároveň panuje předkupní právo spoluvlastníků k uvolněnému podílu (nejdříve se tak musí podíl nabídnout ostatním spoluvlastníkům, teprve poté třetím osobám). Spoluvlastnictví může rozpustit i soud či zákon.

Spotřebitelská smlouva

Spotřebitelská smlouva je zvláštním druhem smlouvy, která je uzavírána mezi spotřebitelem a podnikatelem, kdy spotřebitel je slabší stranou zasluhující větší ochrany.

Správní delikt

Jako správní delikt se označuje protiprávní a společensky škodlivé jednání pachatele, které nelze klasifikovat jako trestný čin, neboť nedosahuje stejného stupně ohrožení chráněných hodnot. Jedná se tak o méně závažnou protiprávní činnost, například drobné krádeže, dopravní přestupky, přestupky proti občanskému soužití apod. Správní delikty se projednávají v rámci správního řízení přestupkového, kdy pachatelům v důsledku jejich spáchání vzniká správněprávní odpovědnost. Za správní delikty lze uložit podobné sankce jako v trestním právu, vyjma trestu odnětí svobody. Správní delikty jsou upraveny u příslušných zákonů (Zákon o ochraně přírody, Silniční zákon, Živnostenský zákon apod.), případně v Zákoně o některých přestupcích.

Srážky z příjmu

Srážkami z příjmu se myslí srážky ze mzdy či platu či jiných příjmů zaměstnance ze základního pracovněprávního vztahu. Mohou nastat jako jeden ze způsobů řešení úpadku osoby v rámci insolvenčního řízení nebo mohou být nařízeny soudem pro účely splacení dlužné částky, případně se na srážkách ze mzdy mohou dohodnout účastníci pohledávky.

Statutární orgán

Statutární orgán je osoba či společenství osob, které mohou jednat za právnickou osobu. Mohou to být jednatelé společnosti, případně ředitel státního podniku či předsednictvo akciové společnosti. Osoby tvořící tento statutární orgán jednají samostatně, nezávisle, pakliže společenská smlouva neuvádí něco jiného. Statutární orgány jsou vždy zapsané v obchodním rejstříku, každá z osob musí vyslovit souhlas s funkcí.

Svědek

Svědek je osoba, která je osobou zúčastněnou na řízení, odlišnou od účastníků řízení, a která vypovídá před soudem o skutkových okolnostech, skutečnostech. Výslech svědka je jeden z možných důkazních prostředků, kterými se může soud dopracovat k pravdě, tedy co nejblíže skutečnému a reálnému stavu o určité skutečnosti. Svědek může být kterákoliv fyzická osoba. Svědek má povinnost svědčit a dostavit se k soudu na předvolání. Svědek může odmítnout svědectví jen ve výjimečných případech a to pokud by svědectví mohlo způsobit trestní stíhání osobě blízké. Svědek má povinnost vypovídat pravdu a nic nezamlčovat, poruší-li ji, může být trestně stíhán pro křivou výpověď, případně jinak sankcionován. Svědek je vždy soudcem vyhodnocován co do důvěryhodnosti a pravdivosti jeho výpovědi. Svědci často bývají jedinou možností, jak zjistit skutečný skutkový stav.

Směnka

Směnka je jednou ze základních druhů cenného papíru, který je výsledkem vývoje prostředků k placení snad od středověku. Říká se, že první směnky vydávali již Templářští rytíři během křížových výprav. Směnka je tedy listina, ve které je inkorporováno (vloženo) právo na zaplacení. Každá směnka, aby byla platná, musí obsahovat označení, že jde o směnku, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou sumu peněz, jméno toho, kdo má platit (směnečník), údaj splatnosti (kdy má být placeno), údaj místa platebního (kde má být placeno), jméno toho, komu má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis toho, kdo směnku vydal. Jak již napovídají náležitosti směnky dle § 1 Zákona směnečného a šekového, jedná se o velice flexibilní prostředek k placení. Osoba A vystaví směnku osobě B, na které je uvedeno, že 30. června, pakliže osoba B předloží tuto směnku osobě C, bude osobě B vyplacena částka 10 000 Kč. Může se však také jednat o směnku, kdy výstavce a směnečník splývá. Osoba A vystaví směnku na 10 000 Kč osobě B, která, pokud směnku předloží v místě a čase určeném, dostane od osoby A onu částku. Směnky se mohou také převádět! Pokud tedy drží směnku ona osoba B z příkladu výše, je držitelem práva na zaplacení. Pakliže se osoba B dostane do dluhů, nemusí platit, ale může předat onu směnku, se kterou poté věřitel, osoba D, zajde v čase a místě k tomu, kdo má směnku proplatit a bude mu placeno. Směnky jsou neskutečně zajímavé právní nástroje a jsou velice často využívané, také v mezinárodním obchodu.

Smlouva

Také nazývána kontraktem, dohodou či jiným pojmenováním – jedná se o základní rámec právního vztahu, ve které jsou upraveny práva a povinnosti stran smlouvy. Smlouva je souběžným a souhlasným vyjádření vůle vázat se v právním vztahu mezi dvěma osobami. Smlouva je uzavírána nejčastěji písemná, ovšem ani ústní smlouvy nejsou raritou, ba jsou častější, než se mnozí domnívají. Smlouva může být dvoustranná, jen mezi dvěma osobami, která váže k určitému plnění a zodpovědnosti jen dvě osoby. Může být ale také vícestranná. Smlouva může být uzavřena mezi osobami fyzickými, právnickými, ale i státy! Mezinárodní smlouvy jsou již od samé antiky základním stavebním kamenem mezinárodních vztahů.

Smlouva kupní

Kupní smlouva je stará jako lidstvo samo. Je upravena hned na několika místech, v základu však v ustanoveních § 2079 až 2183 Občanského zákoníku. Kupní smlouvou dochází k úplatnému převodu vlastnického práva k věci na někoho jiného. Kupní smlouva může být písemná i ústní, zeširoka napsaná i štíhlá na jednu stranu. Kupní smlouva je vždy úplatná. Kupní smlouva je zásadním motorem lidské společnosti. Kupní smlouvy uzavíráte dnes a denně, pakliže jdete nakoupit do obchodu, kupujete auto nebo i nemovitost. Kupní smlouvy mohou být jednoduché na první pohled, avšak zdání klame. Pakliže si nejste jisti, vždy kontaktujte svého brněnského advokáta!

Smlouva o obchodním zastoupení

Řadí se mezi smlouvy příkazního typu. Předmětem je samostatné nezávislé využití osobních vlastností poskytovatele. Strany smlouvy jsou zastoupený a obchodní zástupce, který je podnikatelem. Obchodní zástupce dlouhodobě vyvíjí činnost směřující buď k uzavírání obchodů se zastoupeným, nebo ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet. Obchodnímu zástupci za to náleží provize i zvláštní odměna. Uzavírá se vždy písemně, jejím předmětem jsou obchody určitého druhu a typu. Může se sjednat jako smlouva výhradní (jen jeden obchodní zástupce) nebo nevýhradní.

Smlouva o zápůjčce

Smlouva o zápůjčce se uzavírá mezi dvěma osobami, kdy věřitel dává dlužníkovi k užití určité množství zastupitelné věci a dlužník se zavazuje věřiteli zastupitelné věci ve stejné hodnotě vrátit. Jedná se tak o klasickou peněžní půjčku, byť smlouva o zápůjčce může být i na jiné zastupitelné věci (například jablka). Jedná se o reálný kontrakt, smlouva tedy vzniká i ústně a to předáním (faktickým převzetím) daných zastupitelných věcí dlužníkem, nikoliv k podpisu smlouvy. Liší se tedy od smlouvy o úvěru. Výpovědní doba je šest týdnů, není-li ujednáno jinak.

Snížení výživného

Vyživovací povinnost mezi sebou mají osoby spojeny rodinným či jiným poutem – rodiče a děti, děti a rodiče, rodiče a prarodiče nebo i rodiče mezi sebou. Stanovení výživného je náročné a komplexní, a pokud neexistuje dohoda stran, vždy bude její výše pro některou ze stran nepřijatelná. Výživné se nejčastěji stanovuje při rozvodu k nezletilým dětem. Částka výživného reflektuje odůvodněné potřeby vyživované osoby a majetkové poměry, stejně tak na druhé straně. Snížení výživného je možné pouze za výjimečných okolností, které jsou odůvodněné. O snížení je možno žádat příslušný soud, který rozhoduje na základě důkazů a po jednání s účastníky. Častým důvodem ke snížení výživného je ztráta zaměstnání (snížení příjmů).

Soudní řízení

Soudní řízení je formalizovaný postup soudu při ochraně subjektivních práv a svobod, který se řídí procesněprávními předpisy (Občanský soudní řád nebo Zákon o zvláštních řízeních soudních). Soudní řízení je zahajováno buďto návrhem účastníka nebo ex offo, tedy z povinnosti soudu. Soudní řízení vede příslušný soudce či jeho předseda. V rámci soudního řízení účastníci činí procesní úkony – navrhují důkazy, tvrdí skutečnosti či disponují jinak s řízením. Soudní řízení je zpravidla veřejné, vyhlášení rozsudku je vždy veřejné a ústní.

Společné jmění manželů

Společné jmění manželů je speciální formou spoluvlastnictví, které vzniká ze zákona uzavřením manželství, není-li to vyloučeno v předmanželské smlouvě či v jiné manželské smlouvě. Společné jmění manželů nevzniká mezi registrovanými partnery či mezi druhem a družkou. Je upraveno v občanském zákoníku. Do společného jmění manželů náleží veškerý majetek i dluhy obou manželů, které vznikly za trvání manželství a nejsou výlučným vlastnictvím některého z manželů. Nejčastěji se zde řadí hypotéky, půjčky, ale i příjmy manželů či společné nemovitosti.

Společnost s ručením omezeným

Společnost s ručením omezeným („s.r.o.“) je forma obchodní korporace, která je zákonem považována za kapitálovou, byť de facto se jedná o korporaci osobní. Společníci s.r.o. ručí za dluhy společnosti pouze omezeně a to do výše nesplacené vkladové povinnosti. Jedná se tak o velice výhodnou formu podnikání právnické osoby, která je zároveň nejrozšířenější formou v České republice, neboť poskytuje ochranu vlastnímu majetku společníků. S.r.o. může být založeno s kapitálem 1 Kč, postačí jeden zakladatel. Obchodní vedení společnosti je svěřeno jednateli (který může být i společníkem). Valné hromadě poté náleží veškeré existenční otázky společnosti.

Spotřebitel

Spotřebitel je nepodnikatel, soukromá osoba, která pro svou vlastní potřebu, mimo své podnikání, a na své vlastní jméno uzavírá smlouvu s podnikatelem. Spotřebitelské smlouvy chrání daleko více spotřebitele, než podnikatele a jsou upraveny buďto v občanském zákoníku či v Zákoně o ochraně spotřebitele. Podnikatel má povinnost poskytnout předsmluvní informace (totožnost podnikatele, specifikace zboží či služby, cena, atd.) Spotřebitelské smlouvy vylučují zakázaná ujednání (ta, která zakládají výraznou nerovnováhu). Zároveň musí spotřebitelské smlouvy splňovat nároky a kogentní ustanovení zákona, od kterých se nemohou ani smluvně se spotřebitelem odchýlit. Veškerá smluvní odchýlení od těchto důležitých ustanovení jsou neplatná a nepřihlíží se k nim (například spotřebitel se nemůže vzdát práva odstoupení od smlouvy).

Správní řízení

Správní řízení je formalizovaný postup správního orgánu (úřadu, policie, Ministerstva), jehož účřelem je vydání správního rozhodnutí a dosažení správního účelu. Správní řízení se zpravidla zahajuje ex offo, z úřední povinnosti a rozhodují v něm odlišné zásady, než u občanského řízení. Správní řízení je takové, kde správní orgán vystupuje autoritativně, z pozice veřejné moci, vůči účastníkům řízení, kteří nedisponují s řízením! Pouze, pokud to zákon umožňuje, lze správní řízení zahájit návrhem či podáním. Valná většina správních řízení je zahajována z podnětu správnímu orgánu. Některá správní řízení lze přezkoumat soudy správního soudnictví, někdy i civilním soudem.

Státní zástupce

Státní zástupce je právně vzdělaný, svéprávný a plnoletý občan ČR, který splňuje požadavky zákona, zejm. vykonal profesní zkoušku a byl zapsán do evidence jako státní zástupce. Státní zástupce zastupuje stát ve věci veřejné žaloby, provádí dozor nad Policí ČR při vyšetřování trestných činů a podává žalobu k soudu. Jedině státní zástupce může podat veřejnou žalobu, poškození trestných činů mohou pouze podat trestní oznámení, kterým se bude zabývat policie, která, pakliže shromáždí dostatek důkazů, je předloží státnímu zástupci k posouzení a ten se rozhodne, zda podá žalobu či nikoliv. Činnost státního zástupce je zejména upravena v trestním řádu a příslušných jiných právních předpisech.

Svěřenský fond

Svěřenský fond je souborem majetku, který byl vyčleněn ke zvláštnímu účelu, drženy a spravovaný osobou správce ve prospěch obmyšleného. Svěřenské fondy lze použít především jako nástroj k ochraně a dlouhodobé správě rodinného či firemního majetku, k zachování důvěrnosti informací či zabránění rozmělnění rodinného jmění.

Svědečné

Svědečné je odměna státu za to, že svědek přišel k soudu svědčit. Jde o náhradu výdajů a ušlého zisku. Když budete předvoláni jako svědci, přečtěte si pozorně předvolání. Obsahem předvolání je poučení, co všechno potřebujete k uplatnění svědečného.